Rozhovory s astronauty německé autorky Felicie Zeller se do hloubky zabývají stále více rozšiřující se problematikou prací vytížených matek ve „Všeněcku“. Aby se tyto matky mohly věnovat své práci, která je pro ně očividně mnohem důležitější než výchova jejich potomků, najímají si na pomoc au pair ze zemí jako je Ukulele, Restsko a Šlohensko.

Samozřejmě au pair kromě hlídání potomků a uklízení bytů svých majitelů studují všeněcký jazyk, aby si tak právě v této zemi mohly zajistit krásnou a bezstarostnou budoucnost. Realita však není tak růžová, jak se na první pohled zdála být. Dívky postupně přicházejí na to, že není v jejich silách vyhovět veškerým požadavkům svých zaměstnavatelů a časem se vymanit z jejich spárů.

Díky režijnímu provedení Ondřeje Elbela působí představení zpočátku komicky (možná až přespříliš), postupem času je však humor čím dál víc hořký. Jako příklad lze uvést jednání matky – v momentě, kdy si s ní chce dítě hrát, pustí mu televizi (v tom spatřujeme chování téměř každé unavené matky, není na tom bohužel tedy nic zvláštního). Později chce však dítě obejmout, matka po chvilkové odmlce sice svolí, ale je na ní patrné, že je pro ni ono objetí, tedy běžná touho po lidském kontaktu, velmi nepříjemné.

Autorem scény i kostýmů inscenace je Jan Štěpánek, který stylově sáhl pravděpodobně do 80. let minulého století. Veškeré kostýmy, až na matku, jsou křiklavě barevné a nehodící se k sobě (ponožky v lodičkách jsou na běžném pořádku). Na scéně je nejzajímavější předimenzovaná dětská ohrádka, s obrovským plyšovým medvědem. Hudba Tomáše Vtípila působila podobným retro dojmem a dobarvovala „kosmické“ okamžiky.

Z hereckých výkonů je třeba vyzdvihnout Alexandru Gasnárkovou, která výborně ztvárnila rozmazlené, ale také nešťastné a bojící se dítě. V roli vytížené a až despotické matky se představila Sylvie Krupanská, otce kosmonauta hrál Petr Houska a nakonec tři au pair dívky Irinu, Olgu a Olanku ztvárnily Lucie Končoková, Izabela Firlová a Aneta Kernová.

Ačkoliv představení působilo na první pohled velmi rozjařeným, zvláštním a až přespříliš barevným dojmem, poukazovalo právě na šedou a ponurou realitu. Netrpělo zde totiž pouze dítě, které téměř nevídalo svého otce, ale také dívky au pair, které byly svými zaměstnavateli zneužívány (i sexuálně). V neposlední řadě však trpěla také matka, která nakonec zůstala na vše sama. Nezbývalo jí nic než vše slyšet, vidět, ale mlčet. 

Foto: Radovan Šťastný

18.11.2015 | Zuzana Holbeinová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout