Letos jsem si dala jasný cíl – během Divadelní Flory navštívit každý den jedno představení. To jsem porušila akorát v sobotu 9. května, to jsem totiž byla hned na dvou hrách. 

Devatenáctý ročník Divadelní Flory odstartoval v pátek 8. května, kdy byl slavnostně zahájen premiérovým uvedením hry Emma, kterou si pro návštěvníky připravil domácí soubor Moravského divadla v Olomouci. Já si jako první představení však zvolila trochu experimentálnější zážitek – inscenaci PEKLO – Dantovské variance, na které se podílel David Prachař, Lucie Trmíková a tanečníci ze skupiny 420PEOPLE. Zážitek to byl skutečně neobyčejný. Pohyby tanečníků, promluvy herců, světla a hudba vyvolávaly v návštěvnících velmi tíživé a negativní emoce.

Další den jsem navštívila hned dvě představení. Jako první jsem usedla v publiku v olomouckém S-Cube, kde Divadlo Drak z Hradce Králové uvedlo imaginativní inscenaci Poslední trik Georgese Méliése. Hra, která vzdává hold průkopníku filmových triků, mě úplně dostala. Vtipně provedená němá groteska doplněna hudbou od skupiny DVA bavila diváky množstvím vtipů i kouzelnických triků. Ve spojení s vynikajícími hereckými výkony se tato inscenace dostala určitě na vrchní příčky festivalového hodnocení. Večer jsem navštívila také představení Divadla Andreja Bagara z Nitry s názvem Potkani. Zajímavé drama, které zachycuje příběh ženy marně toužící po dítěti, rozhodně zaujme nadčasovou tématikou i hereckými výkony. Za slabinu představení bych označila především přílišné natahování některých scén. Kratší délka by hře určitě prospěla.

V neděli pak začala moje festivalová zkušenost s pražským Divadlem Na zábradlí. A byla to láska na první pohled. Představení Báby překypovalo černým humorem, ale dokázalo rozesmát i dojmout. Následující dny jsem od nich navštívila ještě hry Požitkáři a Cizinec. Obě inscenaci vystavěné na tematice smrti. Požitkáři přináší na smrt spíše groteskní pohled. Nechybí ale ani dojemné scény, které mně vháněly slzy do očí. Cizinec, divadelní adaptace jednoho z největších děl literárního existencionalismu, stojí především na výjimečných hereckých výkonech hned pětice herců, kteří všichni hrají roli Meursaulta.

Opomenout jsem nemohla ani představení bratislavského Slovenského národného divadla Karpatský Thriller. Dokumentární drama inspirované korupční kauzou, která se odehrála na Slovensku v 90. letech, mě velmi zaujalo nejen skvělým výkonem hlavní protagonistky v podání herečky Zuzany Fialové, ale také originálním pojetím a tématikou. Hra se nenaváží nejen do politických poměrů v 90. letech, ale také do současné politické scény. Dalším velmi působivým představením, které jsem navštívila, byl autorský projekt režiséra Jiřího Havelky a absolventů DAMU s názvem Regulace Intimity. Jedná se o intimní sondu do života mladých herců, kteří se divákům svěřují se svými strachy, nenávistmi, ale také s láskami a touhami.

Během festivalu jsem nezapomněla samozřejmě navštívit ani hru v podání domácího souboru. Komorní hra Fernando Krapp mi napsal tenhle dopis v podání Divadla na cucky potěšila především milovníky psychologického drama. Nevšedními zážitky byla také operní inscenace Orfeus v podání souboru Ensemble Damian a taneční vystoupení Krevety á la indigo, které celou Divadelní Floru ukončil. Tento ročník se skutečně povedl. Absenci alespoň jednoho zklamání jsem skutečně nečekala. Tak zase za rok! 

Foto: http://draktheatre.cz/

20.5.2015 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout