Když se procházíte skromným prostorem galerie Leica, máte pocit, že jste se ocitli v jiném světě. Skoro nic z toho, co je na fotografiích nejste schopni rozeznat, a nebo ano, ale stejně vám chybí kontext, širší pohled, mimo předkládaný detail. Začnete si tedy v jednotlivých obrazech Miroslava Machotky hledat a vidět vlastní příběhy, které vám vaše fantazie poskytne. Až po chvíli, kdy ve snímku vidíte vlastní věc, poznáte, a to jen u některých, realitu, kterou doopravdy autor zaznamenal. Přesně to je i podle nepříliš mluvného Machotky jádrem jeho tvorby. ,,Je lepší, když divák v mých obrazech nevidí konkrétní věci, pak už by si je spojoval a omezovalo by ho to,“ vysvětluje Machotka.

Machotka je výborný pozorovatel s velkým smyslem pro detail. Jeho den spočívá v tom, že se prochází městem a fotografuje objekty, které lidé přehlížejí nebo je nevidí. Častým námětem jsou předměty naší civilizace, konkrétněji její pohrobky. Dráty, hromady sutě, naskládané drátěné židle či prasklá okna. Když říkám pohrobky, myslím tím, že vzhledem k tomu, že na fotografiích v podstatě nenajdeme živou bytost až na jen snímek působí snímky jako z post-apokalyptického světa, pozůstatky, nás, toho, co jsme vytvořili a také sami zničili.

To, že se jedná o průřez čtyřicetiletou tvorbou, není patrné, jak říká i kurátorka výstavy Eva Heyd. Jednotlivé fotografie jsou propojené a vytváří tak ucelenou, silnou sbírku. Již zmíněná absence člověka ve fotografiích je zneklidňující, ale i přitahující. Člověk chce vědět, proč tomu tak je. Zároveň se výstava proto může na první pohled zdát nezajímavou, ale pokud se dokážeme odtrhnout od přízemní reality a zapomenout na lidský egocentrismus, výstava bude velmi zábavná, jako hledání tvarů v mracích na obloze.

Formálně je tvorba především souzněním, hrou a fascinací tvarů a struktur. Například srolované cosi (asi utěrky či prostěradla) dokáže uhranout, působí velmi poeticky. Začne vás bavit zkoumání každé štěrbinky a záhybu. Machotka do "dění" na snímcích nijak nezasahuje. Pouze vybírá místo, čas a objekt. Užívá často stínů, jeho tvorba je celkově docela abstraktní. Když máte to štěstí a poznáte objekt či místo na fotce, zjistíte, že většina je focená v Praze, kde autor žije a která je přímo přecpaná civilizačních a industriálních prvků, jaké Machotka vyhledává. Část snímků je i z autorovy rodné Roudnice.

Přestože je v Leice tvorba posledních čtyřiceti let, ani jeden snímek není vázaný na dobu či nějakou historickou událost. Fotografie stojí mimo čas. Na okamžik se máte možnost postavit mimo čas i vy a věnovat se své fantazii. A pokud by vám to nedalo a chtěli byste vědět na co se právě díváte, 12. března máte možnost přijít na komentovanou prohlídku s autorem a kurátorkou Evou Heyd.

16.2.2015 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout