Obrazy z venkovského života

K obnovené inscenaci se sešla většina původních tvůrců. Babička Boženy Němcové je tedy uváděna opět v režii Iva Krobota a použita je dramatizace Iva Krobota a Petra Oslzlého. Podle režiséra je hlavním tématem „obrazů venkovského života“ vyrovnávání se se smrtí. Inscenace je však sledem všeho důležitého (ale i nedůležitého) z předlohy a hlavní téma i příběh se v ní poněkud ztrácí. To se stalo především v druhé polovině inscenace, kdy tvůrci chtěli obsáhnout všechny svátky a vesnické oslavy, což působilo spíše jako efektní podívaná bez významu a myšlenky.

Oproti tomu se dramatizátoři rozhodli kromě textu Babičky použít i něco z dospělého života Boženy Němcové. Krátké proměny malé Barunky v dospělou ženu inscenaci dodaly hlubší a vážnější podtón.

Dvě babičky

Na inscenaci je patrné, že Ivo Krobot se svým týmem Babičce vzdává hold, a i když si z ní často dělá legraci, rozhodně ji nechce zesměšnit. Přestože děti hrají dospělí herci, psi jsou plyšoví a hlavně babička je chlap, tím nejdůležitějším je text a síla mluveného slova. Jiří Pecha svoji babičku neparoduje, nehraje si na starou ženu víc, než jak sám vystupuje, ani nijak nemění hlas. Hraje ji naprosto přirozeně. Pro mě však velkým úskalím byla výměna Jiřího Pechy za Zoju Mikotovou, jejíž babička byla… prostě normální babička – nebyla tak zajímavá jako ta Jiřího Pechy a vlastně i trochu nudila.

Stejně nejasný pak byl úplný závěr inscenace, kdy teď už obě babičky naráz na jevišti umíraly. Barunka se s nimi sice dojemně loučila, ale kolem stály všechny ostatní postavy a opakovaly po Barunce text. V této chvíli nebylo příliš jasné, jestli má být situace ještě odlehčená, nebo už pouze dojemná. Jestli však měla být scéna už jen vážná, zdála se mi příliš patetická a nezapadala tak do celého pojetí inscenace.

Fetišistická revue

Na scéně bylo snad všechno, co nás napadne ve spojení s Babičkou – staré postele, miniaturní statek a mlýn a spousta dalších věcí. Působí to přeplácaně a trochu kýčovitě, což je ale nejspíš cílem tvůrců. Přesně to totiž odpovídá podtitulu a celému rázu inscenace – „fetišistická revue“. Kostýmy jsou jednoduché a dobové a umožňují hercům střídat se v několika rolích.

Živá hudba

Důležitou složkou inscenace je hudba. Na jevišti živě vystupuje na jedné straně rocková kapela a na druhé cimbálovka. Střídá se hudba Jiřího Pavlici s hudbou Zdeňka Kluky přesně podle toho, jakou náladu je potřeba zrovna navodit. Nejlepší momenty však nastávají ve chvílích, kdy se pojí žánry a kapely hrají zároveň. Celá inscenace je pak komentovaná jednoduchými, ale působivými písněmi, ať už vtipnými, které zpívají představitelé chlapců - Milan Holenda a Dalibor Buš, nebo vážnější a velmi krásně interpretované dvojhlasy Terezy Marečkové a Pavlíny Vaňkové.

Tereza Marečková a ostatní

Tereza Marečková kromě krásného zpěvu opět předvedla svůj herecký talent a v celé inscenaci byla nejvýraznější. Velmi přirozeně se dokázala měnit z malé Barunky v dospělou Boženu Němcovou a naopak. Výborní byli také výše zmínění Holenda a Buš, kteří své malé chlapce hráli vtipně, ale ne přehnaně. Výborně typově pak byla obsazená Viktorka Simony Zmrzlé a Černý myslivec Ondřeje Kokorského.

Babičku v Huse na provázku doporučuji všem kulturním nadšencům, protože i přes své nedostatky je to inscenace kultovní a svým provedením u nás jinde nevídaná.

(psáno z reprízy 10. 12. 2014)

15.12.2014 | Pavla Haluzová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout