Výstava, jejíž vernisáž se uskutečnila 12. prosince 2012, se liší od té první hlavně počtem vystavených děl. Dnes můžeme v sálech Domu umění vidět přes 250 obrazů tohoto autora. Jedná se o průřez jeho malířským a kresebným dílem. Výstava je rozdělena do několika kapitol, částí – Tváře, Melancholie, Podobenství, Leonardo, Příběhy, Místo a Řecko. Obrazy, tedy nejsou seřazeny chronologicky podle roku, nýbrž právě do těchto několika kapitol. Ty dávají možnost divákovi odkrýt hloubku jeho nadání a ukazují bohatou tvorbu či jeho umělecký posun.

Jan Zrzavý (1890-1977) nikdy nevystudoval uměleckou školu, stal se svědkem dvou světových válek a politických zvratů. Jeho malířské a kresebné období zapadá do velkého časového rozpětí a není se čemu divit, že do jeho sbírky řadíme různorodá díla (portréty, krajiny, vzpomínky na místa aj.). Zrzavý kreslil už od dětství, tedy skoro celý život. Na to poukazuje fakt, že mezi vystaveným obrazem nejstarším a závěrečným, uplynulo téměř šedesát let, což je fascinující.

Jeho velkým vzorem byl Leonardo da Vinci, proto se v jeho tvorbě mnoho inspiroval. Namaloval např. Monu Lisu nebo také Poslední večeři. Jelikož nikdy nedostudoval uměleckou školu, mnoho věcí kreslit prostě neuměl. To dokazují obrazy s palmovým pozadím. Palmy pro něj byly jednodušší než klasické stromy. Na jeho obrazech můžeme vidět opakující se motivy. Mezi nejčastější patří již zmiňované palmy či konvalinky. Zajímavé je sledovat opakující se prvky, které mají vždy stejnou podobu, např. klobouky, jež mají u Zrzavého tvar obrácené mísy. Pro mnoho obrazů hledal inspiraci v náboženství, hlavně v křesťanství – jeho Ježíš Kristus se objevuje v mnoha kresbách, je úžasné pozorovat tvar obličeje Krista – maloval jej ve tvaru obrácené kapky. Pro Zrzavého je také typické jakési nerozeznávání pohlaví. Mohli bychom říci, že mu na něm nezáleží, opak je pravdou. U mnoho portrétů nedokážeme určit, zda se jedná o muže či ženu. Slavné jsou také jeho kresby k literárním dílům, mezi nejslavnější patří kresby k Erbenově Kytici či k Máchovu Máji, mnoho z nich můžeme nalézt i v dnešních výtiscích těchto knih. Velice ho oslovilo dílo Julia Zeyera, proto se i on stává námětem pro mnoho maleb a kreseb.

 Všechny jeho inspirace mají jedno společné, vycházejí ze subjektivního vnímání, ať už se jedná o inspiraci Leonardem da Vincim, Juliem Zeyerem, cestami do Bretagne, Itálie či Řecka, návštěvou Ostravy a mnoho jiných. Jan Zrzavý žil na dvou rovinách umění, a to mezi figurálními a krajinářskými motivy.

 V Domu umění můžeme jako diváci sledovat různé náměty a zpracování. Mnoho obrazů je doplněno přípravnou kresbou, kterou by určitě nikdo nepovažoval za přípravu k obrazu. Kresby jsou do detailu promyšleny a stejně tak i vypracovány.

 Obrazy nejčastěji pochází z Národní galerie v Praze, která jeho díla spravuje, a také ze soukromých sbírek. Výstavu můžete navštívit do 10. března.  

Foto:  google.cz

26.1.2013 | Katka Čajanková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout