Z finančních důvodů a aby si uchoval tvůrčí svobodu i v další chystané produkci Deník ztracené, přijímá G. W. Pabst nabídku pouhé spolurežie Bílého pekla, jemuž he recky dominuje osobnost Leni Riefenstahlové, pozdější dvorní režisérky Hitlerova nacistického režimu. Příznač ně pro své ideové zaměření dodává Pabst i tomuto filmu o lidech, o jejichž životě a smrti rozhodují horské živly, psychologickou autenticitu.

Unikátní snímek vypráví příběh horolezce Kraffta, jehož žena při jednom ze společných horských výstupů kvůli jeho lehkomyslnosti zahyne. O deset let později se Krafft, který se dosud se smrtí ženy a s vlastní vinou nevyrovnal, setkává v Alpách s novomanželským párem Karlem a Marií. On sám nikdy nevystoupal na severní stěnu Piz Palü.

Dozvídá se, že nějací studenti z Curychu se na ni právě vypravili. Domnívá se, že právo vystoupat tam jako první náleží jemu a protože mladí snoubenci ho nechtějí nechat jít samotného, všichni tři se společně vydávají na výstup. Když studenti zjistí, že je Krafft před nimi, rozhodnou se jít přímo svahem, kde je strhne lavina a oni zahynou. V Krafftově skupině dojde k rozepři pro žárlivost Karla na starého horolezce. Karel chce místo něj skupinu vést, ale protože není tolik zkušený, zraní se na hlavě a Krafft si při jeho záchraně zlomí nohu.

V tu chvíli jsou uvězněni v horách a začíná boj o život. Piz Palü je 3901 m vysoká hora, ležící v Berninských Alpách. První pravděpodobně úspěšný výstup na její hlavní a nejvyšší vrchol se uskutečnil v roce 1866.