Projekt The New Dictionary of Old Ideas přináší obsáhlý pohled na fenomén střední Evropy, který zkoumá prostřednictvím aktuálních politických témat, historických a geografických faktů a děl vizuální kultury tohoto regionu. Kromě dalších konceptů odkazuje projekt k Paradoxu identity a k definičnímu problému střední Evropy, který se dotazuje po její podstatě – jde o „fakt, utopii, myšlenkový koncept, nebo pouhou chiméru?“

Právě tato definiční otázka se stala východiskem výstavy nesoucí stejný název jako projekt - The New Dictionary of Old Ideas. Výstava vzhledem ke svému širšímu zaměření sdružuje umělce sídlící v České republice, Gruzii, Polsku a Španělsku. Výstava pojímá stále se měnící představy o regionu střední Evropy spjaté nejen s fyzickým místem, ale také jako výsledek sociopolitických, ekonomických a kulturních faktorů. Proto tato definice střední Evropy také obvykle vyvolávala spory a vytvářela dichotomické protiklady (například centrum vs. periferie) a připisovala více výhod a pozornosti určitým zemím oproti jiným a často tak vytvářela další propasti.

Střední Evropu lze také vnímat jako myšlenku, metaforu spojení domnělého západu a východu. Tento kontakt by však neměl být spatřován jako absolutně platný, ale ve vztahu se specifiky jednotlivých kontextů. Je také třeba vzít v potaz historické a globální procesy či stávající spojnice mezi geografickými místy a idejemi, protože právě ty do velké míry přispívají k utváření názorů a přesvědčení, která se s tímto konceptem pojí.

Jak je potom možné definovat střed, když se aspekty vymykající se lokalizaci proplétají a jejich hranice a definice nepředstavují fixní celky, ale jsou spíše fluidní? Výstava tyto otázky zkoumá i prostřednictvím témat zásadních pro řadu evropských i mimoevropských zemí, jako je problém útlaku, rozdělení moci a zdrojů, ztráta perspektivy či historická rekonstrukce. 

Projekt je prostorem prolínání různých metod uměleckého zkoumání sociopolitických otázek. Jednotlivá díla reflektují vnímání světa jako něčeho blízkého i vzdáleného, a možnosti (pře)definování tohoto vnímání prostřednictvím pohybu, času nebo různých dogmat. Produkce dominantních obrazů a narativů v Evropě legitimizovala nové formy pronásledování menšin a neprivilegovaných skupin, a to jak v rámci jejího území, tak i za jejími hranicemi. V důsledku toho vznikla kolektivní fantazie nenávisti vůči těm “odlišným”, kteří neodpovídají normativním představám.

Opakované použití represivních metod spjatých s totalitní historií střední a východní Evropy lze vidět i v rámci kapitalistických systémů, po kterých kdysi mnozí toužili a považovali je za utopické. Dnes lze polarizaci společností a násilí vidět opět v podobě hranic, které se mění a vyrůstají okolo nebo dokonce uvnitř určitých oblastí. Představená díla dále zkoumají různé příklady ekonomických vztahů a jejich současné výsledky, jejichž přínos se zdá pouze jednostranný. Sdílení pojímaných idejí a kontextů, domnělých i skutečných, fyzických i společenských může pomoci naznačit, co se v dnešním světě opakuje a co je nové, stejně jako to, co by se mohlo měnit.

Výstava vytváří prostor obsahující komplexní síť definic. Každé zahrnuté dílo zkoumá určitá témata a otevírá možnosti k porozumění novým významům, které se mohou objevit také v průběhu vytváření jejich rozličných spojení. Tyto nové definice představují neprobádaný slovník, který sám sebe umožňuje neustále aktualizovat.