Od konce 19. století, v době nastupujícího modernismu, se rejstřík formulí patosu neobyčejně rozšířil a umělecká intence nacházela nové způsoby figurace mentálních stavů a emocí v obraze. Výstava se pokusí definovat několik tendencí či poloh, do nichž se formule patosu rozvinuly a které rámcově shrnuje její název: moderní pokračování reprezentace traumatických a vzrušených emocionálních stavů, reprezentace tísně a úzkosti a konečně moderní a současné „antiformule patosu“, které odkazují k absenci či deficitu emocí spíše než jejich přebytku. Výstava se snaží potvrdit předpoklad, že expresivní struktury lidského těla (právě jako emocionální stavy, k nimž odkazují) jsou kulturně podmíněné – výtvarné umění tak na jednu stranu jejich měnící se polohy zachycuje, současně je však samo o sobě spoluutváří.

Výtvarná díla pokrývají celé spektrum médií, samozřejmě se silným důrazem na skulpturu, včetně fotografie a videa. Exponáty by měly sestávat jak ze známých a mnohokrát vystavených děl, prezentovaných zde v novém kontextu, tak z relativně méně známých prací především současných autorů.