Strategie, jaké umělec může zaujmout, aby získal prostředky pro svou nezávislou tvorbu, se v 19. století výrazně rozvíjely. Měnil se vztah zadavatelů a umělce, vztah výtvarného díla a publika, měnily se i samotné tržní mechanismy. Rozhodující roli původních mecenášů přebrali sběratelé, veřejní i soukromí objednavatelé formou uměleckých soutěží, výstavy, obchodníci s uměním, nakladatelé nebo spolky.

Výstava nemá ambice vystihnout proměnu výtvarného pole ve vší komplexnosti. Otázky sběratelství nebo mecenátu ponechávají autoři stranou a zaměřují se na vztah umělce
a publika a vlastní umělecké strategie, které ovládala touha zaujmout a prodat. Klíčovou roli při tom hrála (a hraje) reklama, stejně jako mimoumělecké profese, vycházející buď
z původních řemeslných činností, nebo naopak uplatňující nové technologie, jako třeba reprodukční techniky nebo ilustraci. Jakým způsobem umění a vůbec umělci vstupovali na scénu reklamního prostředí? Jak vypadala reklama na umění, a jak se naopak z umění stala reklama?