Vlastním jménem Jaroslav Zamazal, byl studentem pražské Akademie výtvarných umění a profesorů Jana Preislera, Vratislava Nechleby a Karla Krattnera. Za dalším vzděláním putoval ke starým mistrům do muzeí ve Vídni či Paříži, ale i na Académie Julian a do ateliéru Františka Kupky. V meziválečném období Veris pobýval střídavě ve Francii a v Čechách, kde i hojně vystavoval. V roce 1925 se stal zpravodajem Českého slova a fejetony z Francie doprovázené vlastními ilustracemi pravidelně posílal do německého listu Prager Presse. V rozsáhlém díle se autor dopracoval vlastního malířského projevu – od klasické malby starých mistrů, neoklasicismu, přešel i ke kubismu, surrealismu až k abstrakci. Výtečně zvládal portrét, fi gurální malbu, zátiší i krajinomalbu. Jemností a precizností vynikají i jeho kresby.

V meziválečném období patřil k uznávaným malířům jak ve své domovině, tak ve Francii. Nadaného umělce pronásledoval pohnutý osobní život a během druhé světové války prošel i dvěma koncentračními tábory. Po válce se usadil natrvalo v Čechách, kde se ještě věnoval např. návrhům divadelních kostýmů a scén či plastice. Verisův příklon k modernímu malířství i „západní“ esprit a šarm jeho děl se však později zcela minuly s estetikou socialistického realismu, takže u nás postupně upadl v zapomnění.