Smrtelné stroje jsou jako Potěmkinova vesnice. Za krásným, propracovaným pláštěm skrývají jen nudu a předvídatelnost

Putování jezdícího Londýna po rozlehlých pláních přesně kopíruje i pocit, který máte ze Smrtelných strojů. Na jednu stranu film nemůže zapřít salvy akce, hluku a napětí, takže se divák při více jak dvouhodinovém lovu nestihne nudit. Na druhou ale jezdí chaoticky a bez hlubšího smyslu, jen aby ulovil kořist. Každou chvíli navíc mají diváci pocit, že tomu nezadržitelnému stroji vypadla nějaká důležitá součástka, bez které jeho ovládání nemůže pochopit. Města za zdí ani přední příčky filmových žebříčků tedy Smrtelné stroje asi nedobudou, ale zejména výhledy z oken tohoto monstra diváky určitě na chvíli zabaví.