Jako předvoj velikonočního času můžeme vnímat koncerty souboru Collegium 1704, které se konají v kostele sv. Anny ve středu a čtvrtek 17. a 18. února. Zazní na něm zhudebněný příběh ukřižování Ježíše Krista v podobě pašijového oratoria La Passione secondo G. A. Scarlattiho.

„Janovy pašije“ jsou publiku známy především ve zpracování J. S. Bacha, avšak tradice provozování pašijí je hluboce zakotvena i v katolické Itálii. Scarlatti navazuje na formu italského oratoria 17. století s oficiálním liturgickým jazykem - latinou. Jeho pašije tvoří jednolitý oblouk hudby, který není dělen na jednotlivá čísla (árie, sbory, chorály), jako u pašijích Bachových.

„Za pozornost ovšem stojí i druhý autor zastoupený v programu, Tommaso Traetta z pozdější generace neapolských skladatelů. Ve Stabat mater, které na koncertě zazní, evokuje svým emocionálním a nesmírně melodickým stylem styl G. P. Pergolesiho, aniž by však byl jeho pouhým napodobitelem. Traetta obdobně jako Scarlatti ve svojí hudební řeči předjímá svět hudebního klasicismu,“ dodává k programu koncertu Václav Luks.

Jako sólisté v tomto programu vystoupí altistka Julia Böhme (za původně avizovaného kontratenoristu Damiena Guillona) a barytonista Hugo Oliveira v roli Evangelisty, v sólových partech dále uslyšíme Isabel Jantschek, Anetu Petrasovou, Václava Čížka a Jaromíra Noska.

Na koncertě Collegium 1704 publiku poprvé představí také dlouho očekávanou nahrávku Missa Divi Xaverii ZWV 12 Jana Dismase Zelenky ve světové premiéře. Na CD tento titul doplňují Litanie de Sancto Xaverio ZWV 156. Missa Divi Xaverii je zelenkovskými badateli považována za jedno z jeho nejvýznamnějších děl.

„Slavnostní svatoxaverská mše z roku 1729 náleží, co se notového zápisu týká, k nejproblematičtějším Zelenkovým dílům. Energické a chvatné tahy pera jsou typickým rysem Zelenkova rukopisu, avšak v případě Missa Divi Xaverii je jeho zápis ještě skicovitější a hůře čitelný než obvykle. Rekonstrukce partitury byla velice náročná, nejen kvůli Zelenkovu rukopisu, ale také kvůli rozsahu poškození: autografu se bohužel nevyhnula plíseň, neodborné zásahy, ba ani požár a červi,“ osvětluje peripetie příprav Václav Luks, který partituru rekonstruoval podle pramenů v německých archivech.

 „Navzdory očividnému spěchu zde však Zelenka experimentuje s instrumentací na svou dobu spektakulárního obsazení orchestru, ve kterém lze najít mnoho paralel i s tak velkolepým dílem, jakým je Bachova Mše h moll.“ dodává Luks.