Středeční podvečer. Josef Červienka - lektor takzvané energoškoly a specialista na podprahové vnímání energií, který dokáže přesně určit vhodnou terapii na základě vnímání toku energie v těle člověka, si připravuje svou řeč. Do domu terapie, masáží a energie MANAIA, dnes všichni přišli z jediného důvodu. Je jím diagnostika barev a jejich vlivu na organismus při besedě na téma Duhové já.

„Každý člověk má svůj vlastní energetický systém. Reaguje na barevné projevy kolem sebe,na barvy, které nosí a vidí, ale i na ty, které vnímá jen podprahově. Ráno pravidelně taháme ze skříně kus oblečení, zdánlivě intuitivně, avšak ve skutečnosti spíše návykově. Zkrátka vytahujeme pořád jednu a tu samou barvu, aniž bychom si to uvědomovali. Základem tedy je naučit se snášet barvy všechny, se všemi začít vycházet,“ zaznělo hned v úvodu besedy Duhové já, uspořádané v rámci Brněnských dnů pro zdraví, z úst Josefa Červienky, lektora biorytmických cvičení.

Na třicet lidí sedících v maličké místnosti se teď možná zamyslelo, co všechno mají ve svém šatníku a proč si na besedu oblékli zrovna tento svetr. „Třeba vy a bledě modrá, to prostě nejde. Nemohla byste mít třeba červenou? Vy to taky nemáte úplně sladěné, jen pro pořádek,“ naruší přemýšlení besedujících lektor Červienka, který si říká JoČer, právě když začíná vysvětlovat, jak působení barev vlastně funguje. Z jednotlivých barev totiž čiší energie, které pomáhají člověku leccos vyřešit. Barva samotná náš organismus nemění, prožitky plynoucí z ní už na něj ale dokážou působit a vyvolat změny, ať chceme nebo ne. Nezáleží jen na četnosti barvy, se kterou se setkáváme, ale i na její intenzitě. Nejsilněji pak působí právě ty, které nosíme na sobě. Dokážou nás povzbudit a nabít energií či naopak zklidnit a zpomalit.

Řešíme základní barvy. Co si myslíme o zelené, červené nebo modré. „Já prostě červenou nosit nemůžu,“ namítá posluchačka sedící v první řadě. „Ale měla byste,“ odpovídá JoČer. Radí těm vitálnějším a dynamičtějším z nás nosit spíše pastelové tóny, které pak rozšiřují naši nadbytečnou energii do prostoru, méně vitální by zase měli tíhnout k barvám sytějším. „V amerických věznicích naordinovali všem vězňům nosit růžové obleky. Zjistilo se totiž, že růžová tlumí agresivitu,“ vysvětluje psychosomatický dopad barev JoČer.

Začalo první praktické cvičení. Účastníci zavřeli oči, aby tak zjistili, že v terapii barev nejde jen o to, sednout si do zelené místnosti a dvacet minut zírat na stěnu, ale spíše o to, zvládnout diktovat vlastnímu mozku. Důležité je, abychom si barvu, se kterou pracujeme, nepředstavovali. Pokud si ji totiž jen lehce představíme, působí na nás jen její zvolený odstín. Pokud pracujeme bez představ, vyvoláme v mozku celou širokou paletu zmíněné barvy. V organismu pak pracuje ta, kterou nejvíce potřebujeme. Startujeme zelenou. „Biorytmus zelená, biorytmus zelená, biorytmus zelená,“ rezonuje sálem. Pozorujeme změny našeho těla, našeho organismu. Přichází zklidnění, protože zelená je barva, která je podporuje, a působí harmonicky na těle i mozku. Biorytmus červená zrychluje tepovou frekvenci, působí totiž na kardiovaskulární systém. Žlutá jde zase hodně „do hlavy“. Zkoušíme ještě modrou, aby z té červené a žluté někomu „nevyletěl tlak“.

Publikum procitlo a zdá se, že terapie zafungovala. Sice u každého jinak, ale přinejmenším minimální změnu pocítili všichni. Na řadu pak přišly ještě barvy stěn a peřin v bytech. Účastnice s oranžovými peřinami pochopila, že tato barva není úplně správnou volbou, protože ani v noci mozek nespí. I když je smyslové vnímání omezené, vnímání barev pořád funguje a oranžová tělu dodává energii. Každá barva má totiž určitou frekvenci, která na organismus působí.

Duhové já pomalu končí a lektor Josef Červienka ještě každému radí tři, v tuto dobu nejvhodnější barvy. Zaznívají odstíny jako brčálová, rybí modrá, lentilkově žlutá, laciná červená nebo traktoristicky zelená.