Dlouhé stráně

Vyšplháte-li do výšky 1350 m n. m. na vrchol hory Dlouhé stráně, najdete zde horní nádrž stejnojmenné přečerpávací vodní elektrárny, která se v roce 2005 zařadila mezi 7 největších divů České republiky a nakonec pomyslný žebříček oblíbenosti vyhrála. Její vodní plocha se pyšní rozměry 700 x 300 metrů a jde obejít kolem dokola po volně přístupné cestě. Kromě zajímavého technického díla si odsud užijete i nádherné výhledy, inspirovat se můžete i naším výletem po okolí.

Podívat se ale můžete i do samotné přečerpávací vodní elektrárny na úpatí kopce, která je nejvýkonnější vodní elektrárnou v České republice. Vybudována byla v letech 1978–1996 v údolí řeky Divoká Desná, její provoz je umístěn do podzemí. V rámci exkurzí, které je třeba objednat předem, se můžete těšit na teoretický úvod s filmovými ukázkami ve velínu, prohlídku podzemního přístupového tunelu, podzemní haly s turbínami i jízdu autobusem k horní nádrži.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně. Foto: archiv Přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně

Rotunda s Foucaltovým kyvadlem v Kroměříži

V bývalém vodním pavilonu Rotunda, nacházejícím se uprostřed kroměřížské Květné zahrady, najdete důmyslné zbytky technického vodního systému, umělé jeskyně i bohatou výmalbu s vodní tématikou. Unikátem je ale zdejší Foucaltovo kyvadlo demonstrující otáčení planety Země kolem své osy, které je jedním ze čtyř kyvadel tohoto druhu na světě.

Foucaltovo kyvadlo v Rondelu. Foto: Michal Bjalek, CC BY-SA 3.0

Průrva Ploučnice

Průrva Ploučnice, kterou najdete u Novin pod Ralskem, je umělým podzemním náhonem bývalého železného hamru. Vody řeky Ploučnice tekoucí od Stráže pod Ralskem směrem ke vsi Noviny zde nejprve protékají 50 metrů dlouhou soutěskou mezi vysokými pískovcovými stěnami, aby se vzápětí v pravém úhlu vnořily do šest metrů vysokého, 3,5 metrů širokého a 13 metrů dlouhého tunelu vysekaného v pískovcové skále. 

Poté voda teče opět asi 10 metrů otevřenou roklí, aby se vzápětí dostala do druhé, 41 metrů dlouhé, skalní chodby, která je 4 metry vysoká. Obě chodby byly ve skále vytesány ručně krumpáčem na konci 17. století. V 19. století zde místní mlynář pro návštěvníky pořádal plavby na lodičkách za svitu loučí. Dnes je průrva oblíbeným místem vodáků a zpestřením na jejich plavbách po Ploučnici.

Další dvě uměle vytesané průrvy, Novozámeckou a Mnichovskou, najdete u obce Zahrádky na Českolipsku.

Průrva Ploučnice. Foto: Palickap, CC BY-SA 4.0

Stará čistírna odpadních vod 

Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči je další významnou technickou památkou, kterou můžete v rámci exkurzí navštívit. Vybudována byla v letech 1901–1906 jako poslední článek systematické stokové sítě v Praze a k čištění většiny odpadních vod hlavního města sloužila až do roku 1967, kdy byla nedaleko na Císařském ostrově uvedena do provozu Ústřední čistírna odpadních vod. V roce 2010 byla Stará čistírna prohlášena národní kulturní památkou České republiky.

Zdejší krásné industriální prostory často lákají filmaře, točily se zde i četné seriály. Vy se v rámci prohlídky podíváte do prostor s pozůstatky původních technologických zařízení pro vlastní čištění odpadních vod i pro zajištění pohonu strojů (parní strojovna a kotelna). Součástí trasy je i filmový dokument z roku 1943 a průchod dnes již nefunkční stokou.

Stará Čistírna odpadních vod. Foto: Lukáš Kalista, CC BY-SA 4.0

Vodní tunely pod zámkem Jezeří

Povrchová těžba hnědého uhlí v podhůří Krušných hor si kromě likvidace krajiny vyžádala i přeložení několika vodních toků nad prostorem těžby, aby jejich vody nestékaly do dolů. Takto byly přetrasovány i vody Škramnického a Černického potoka, které jsou místo přirozeného směru svedeny za pomoci umělých koryt a tunelů po vrstevnici od zámku Jezeří k Hornímu Jiřetínu.

Kratší ze štol, Albrechtická, má délku 255 metrů, delší štola Jezeří je více než kilometr dlouhá. Obě mají průměr mezi dvěma a třemi metry a byly uvedeny do provozu na konci sedmdesátých let dvacátého století. Konce Albrechtické štoly jsou viditelné z modré turistické značky vedoucí k zámku Jezeří. 

Vodní tunely pod zámkem Jezeří. Foto: Ondřej Havlena

Lanovky v Karlových Varech

Kromě Prahy jsou Karlovy Vary jediným českým městem, které se může pochlubit pozemní lanovkou. A to hned dvěma provozními, jednou zrušenou a jednou nedostavěnou. Všechny čtyři jsou přitom výsledkem lanovkového boomu, který město prožilo v prvních dvou dekádách dvacátého století a jehož záměrem bylo propojit údolní části města se všemi jeho vrcholy.

Do dnešních dnů jezdí lanová dráha Diana vystavěná v letech 1911–12 podle projektu H. H. Petera jako nejdelší lanová dráha v tehdejším Rakousku-Uhersku. Na trase Mírové náměstí (stanice Stará louka) – Jelení skok – Výšina přátelství se s ní můžete svézt podle tohoto jízdního řádu.

Lanovka Imperial spojující Divadelní náměstí s hotelem Imperial je nejstrmější pozemní lanovkou v ČR se sklonem až 495 %. Lanovka je dlouhá pouhých 127 metrů, je však unikátní i tím, že je celá vedena v tunelu. Stejně jako Dianou se s ní můžete svézt podle pravidelného jízdního řádu.

Další dvě karlovarské lanovky už tolik štěstí neměly. Lanovka ze Slovenské ulice vedoucí k hotelu Imperial z druhé strany byla zrušena v roce 1959 v důsledku nízkého vytížení a technických závad. Zachovaly se obě její stanice i těleso dráhy, kudy dnes vede potrubí. Výstavbu čtvrté lanovky od Vřídelní ulice k vyhlídce Tři kříže zastavila první světová válka, po níž už nebyla navzdory dílčím snahám nikdy dokončena. Její stopa je však na některých místech stále výborně patrná.

Lanovka Imperial. Foto: Ondřej Havlena

Parostrojní pivovar Lobeč

Historie pivovaru v Lobči u Mšena sahá v písemných pramenech do roku 1586, jeho renesanční jádro bylo vybudováno kolem roku 1600. Původní řemeslný vrchnostenský pivovárek rodu Věžníků byl v letech 1894–1897 přestavěn v parostrojní provoz proslulým pivovarským inženýrem Josefem Rosenbergem.

Svá zlatá léta pivovar zažíval počátkem 20. století, proslulé tehdy byly především jeho tmavé lobečské speciály 18° Porter či bavorský ležák. Od roku 1927 byl v majetku Společenského pivovaru z nedaleké Podkováně, k zastavení jeho výroby došlo ve válečném roce 1943. 

Od roku 2007 patří architektonické platformě RIOFRIO, která jej postupně opravila. Je zařazen mezi kulturní památky, v roce 2013 se navíc stal i součástí Evropských stezek průmyslového dědictví. V květnu 2015 byl znovuobnovený pivovar slavnostně požehnán, v současnosti opět vaří pivo a pořádá pravidelné prohlídky.

Parostrojní pivovar Lobeč. Foto: Andrea Thiel Lhotáková, archiv pivovaru Lobeč

Úvodní foto: archiv Přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně

4.8.2021 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout