Floex a Submotion Orchestra: koncert, ze kterého jste se nechtěli probudit

Floex a Submotion Orchestra: koncert, ze kterého jste se nechtěli probudit90%

Večer 25. listopadu byl na akce bohatý: odehrál se koncert rockových klasiků Smashing Pumpkins, v MeetFactory proběhl americko-italský večírek s Neon Indian a We Love a ještě byl zahájen Famu fest na Nové scéně Národního divadla. Křehkoduší milovníci elektronické hudby však jistě nezaváhali a zvolili fenomenální dvojkoncert: Floex a Submotion Orchestra. Dechberoucí zážitek, umocněný hebkým povrchem sametových kinosedaček.

Málokdy se stane, že se předkapela vrátí na pódium, aby zahrála přídavek. A ještě méně často je sál plný hned při první skladbě předskokana. Ve velkém sále Městské knihovny v Praze se Floexovi s živým bandem podařilo obojí. Jeho druhé album Zorya lze považovat za nejlepší desku roku 2011, ať už hodnotíme Floexovy kvality skladatelské či „instrumentální“. V Městské knihovně vystoupil Floex Tomáš Dvořák spolu s dvoučlenným doprovodem: vynikajícím Mariánem Petrželou na bicí a jaksi skromným Jirkou Javůrkem na klarinet.

Hned úvodní skladba vdechla do sálu lehké napětí – a to byl jen začátek. Dvě nejsilnější skladby z alba – Casanova a Forget-me-not – následovaly vzápětí, aby svedly posluchačovy emoce. Floex zahráli šest skladeb, které zašuměly jako vlahý větřík, opojný a zoufale pomíjivý. Jakousi božskou atmosférou své hudby připomínají britský Portico Quartet; ne náhodou: zvuk hangu používá Floex v samplech. Rozhovory klarinetu s klarinetem byly „laškovné“ stejně jako autorovo osobité vystupování, jeho hudba navíc vyvolávala "laškovnou" husí kůži. V poslední skladbě bylo možné zaslechnout hudbu sfér či vesmírných těles; v přidaném Self Portraitu no. 7 se Floex vyznal ze svých nejistot a pádů – nebo z duchovního nadhledu (?).

Submotion Orchestra v šestičlenné sestavě působili oproti ryze intelektuálnímu triu jako gang zlobivých bráchů. Nejen drsňáckou image, ale také rozdílným přístupem k dráždění receptorů. Submotion Orchestra byli „lepší“ než jejich host o to, že jich bylo víc a že s nimi zpívala (živá) vokalistka. Bohatší o živou basu a o skvělého perkusistu naplnili sál intenzivnější silou hutných zvuků. Zpěvačka Ruby Wood, hezká jako obrázek, nepůsobila příliš anglicky (její permanentní úsměv byl spíš „americký“), o to méně pak její vokál, nenuceně odkazující k pěveckým hvězdám soulu či r'n'b. Plný ducha a vášně nestoudně kontrastoval s její prostotou (jejímž výrazem se stal mj. právě nepřiměřený úsměv).

Síla hudebníků Submotion Orchestra spočívá jak v dokonalé sehranosti, tak v účinném souladu křehkých motivů a melodií (trubka, klávesy, xylofon) s hutnými beaty a basy a samozřejmě s oduševnělým, charismatickým vokálem. Kromě několika skladeb z alba Finest Hour (rozjuchaná Always, drásající Angel Eyes či ukolébavková All yours) zazněla také úplně nová skladba. Na ní dostala opět prostor poetika stejně jako jakási hudební agrese. Kombinace promyšlené elektroniky a půvabných, křehkých melodií ostatně charakterizovala celý koncert. Tak podzimní, jako je hustá mlha zahalující pouliční osvětlení.

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

MeetFactory nabízí i další akce

Umělci:

Místo konání: MeetFactory

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!