Dívky, které slyšely plakat moře: Nejnudnější příběh, který byl kdy o Titanicu napsán

Dívky, které slyšely plakat moře: Nejnudnější příběh, který byl kdy o Titanicu napsán40%

Kniha Elizabeth Blackwellové Dívky, které slyšely plakat moře je velmi podařeným milostným románem zasazeným do počátku 20. století. Obsahuje vše, co je potřeba – intriky, milostnou aféru, tajemství i skandál. S Titanicem však nemá téměř nic společného.

Tři dívky z různých zemí a poměrů sbližuje pouze noc 15. dubna 1912, kdy ze záchranného člunu pozorovaly, jak se majestátný nepotopitelný Titanik noří ke dnu. Podvodnice a protřelá lhářka Charlotta z Británie se rozhodla nechat minulost za sebou a po tragédii se rychle vzchopila jednala ve svůj prospěch. Bohatá Američanka Esme prožila na Titanicu vášnivou aféru s láskou svého života, zatímco její manžel se potopil spolu s lodí, a začala si uvědomovat, že by bylo nejlepší, kdyby onen románek skončil také pod hladinou. Švédská vesnická dívka Anna oplakala dva blízké a křik tonoucích ji i po dvaceti letech provází ve vzpomínkách. Po dvaceti letech se dívky opět setkávají a svěřují si tajemství, o kterých si myslely, že pohřbily ve vraku Titanicu.

Kniha je rozdělena na tři části. Obsahuje životní osudy tří dívek před plavbou, krátkou pasáž o samotném času stráveném na lodi a životy žen po dvaceti letech od ztroskotání Titanicu. V této poslední části osud tyto tři ženy opět spojuje dohromady, toto spojení je však velmi umělé, působí křečovitě, nepřirozeně a nemá kouzlo, které by takové velké shledání mělo v románech mít.

Velkou škodou rovněž je, že vyprávění o plavbě a životě na lodi bylo tak uspěchané, jelikož jde zrovna o část knihy, která je čtenářsky nejatraktivnější a nejočekávanější.

Charlotte Digbiová, Esme Harperová a Anna Halverssová, hlavní hrdinky románu, jsou velmi odlišné. Čtenář se dozvídá v jemných obrysech, jak asi vypadaly, odkud pocházely a co si myslely. Autorka však mohla při jejich charakteristice jít ještě hlouběji, jelikož přesto, že o postavách je v knize hodně informací, působí velmi ploše a je téměř nemožné se do nich vcítit a prožívat jejich osudy s nimi.

A konečně je tu osudová noc 15. dubna 1912. Loď se pomalu potápí, rodiny a milenci jsou rozděleni, nespočet lidí včetně malých dětí skončí v hlubinách, ještě několik hodin se nocí ozývá křik tonoucích. A co na to autorka? Popíše to, jako kdyby psala zpravodajský článek na konec novin a přesune se v příběhu o dalších dvacet let.

Celkově románu nechybí tajemství, intriky, milostný aféry ani skandál. Mohl by se hrdě zařadit mezi podařené milostné romány zasazené do počátku 20. století. Titanic tam však byl naprosto zbytečný a ničil příslib kvalitní historické fikce. Jde pouze o milostnou fikci, historická část se nejspíš ztratila v tisku.

Názor informuji.cz: 40%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!