Helga Pollak-Kinsky – židovská dívka, která přežila koncentrační tábor. V minulosti poskytla médiím už mnoho rozhovorů, žádný z nich však neodhalil o jejím životě za druhé světové války tolik, co její kniha, která nese podtitul „a zápisky mého otce Otty Pollaka“.

Právě poznámky Helžina otce dodávají knize jakousi hloubku. Čtenář se díky nim lépe dokáže vžít do pocitů rodiče, které je stejně jako on v koncentračním táboře. Vzpomínky, které autorka jako malá zaznamenávala do svého deníku, se v příběhu s výpisky jejího otce Otty Pollaka šikovně prolínají a dodávají povídání na čtivosti.

Byla noc, vlak zastavil – a bylo strašidelné ticho. Dones to cítím, nebylo to normální ticho s přírodními zvuky a ruchy – hrozivé ticho.

Jedinečnost knihy tkví mimo jiné také v tom, že dává svému čtenáři nahlédnout do života teenagerek v terezínském ghettu. Helga Pollak-Kinsky v publikaci vykresluje svůj život vedle „spolubydlících“ z pokoje 28, jenž nebyl úplně jednoduchý. Díla tohoto žánru podobné téma ne vždy otevírají, autorka se toho však nebála a učinila tím tak knihu velmi hodnotnou.

Spousta z deníkových zápisků Helgy Pollak-Kinsky je velmi osekaných, tvoří je věta či dvě. Do kontextu je v takových případech často uvádí Hannelore Brenner, která se na tvorbě knihy výrazně podílela. Doplnila ji o své komentáře a především o rozhovor se samotnou Helgou, který se nachází na zadních stránkách publikace. Autorce deníků položila takové dotazy, na které by čtenář rád znal odpovědi, ale v samotném vyprávění mu to nebylo dopřáno. Přínos jakéhosi nezávislého "pozorovatele" knize určitě jen prospěl.

Když jsou dva lidé spolu na malém ostrůvku, tak se sblíží a mají se rádi. A my jsme přece také jen takovým malým ostrůvkem v nekonečném prostoru.

Celou atmosféru života v terezínském ghettu pak krásně dokreslují fotografie, které některé z deníkových zápisků doprovázejí. Díky nim si tak člověk dokáže představit, jak například vypadaly takzvané kavalce, na kterých dívky spaly, či okolí místa pobytu tehdy jedenácti až třináctileté Helgy Pollak-Kinsky. A díky jejím dětským kresbám má čtenář dokonce možnost "nahlédnout" i do pokoje č. 28. 

31.5.2019 | Andrea Štipčáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout