Loňský rok byl plodným na umělecké počiny, které se svým tématem vracely do minulosti a zevrubně opisovaly životy slavných mužů či žen, kteří nějakým způsobem zasáhli do českých dějin. Jedním z nejočekávanějších filmů by snímek o Miladě Horákové, kde si roli již dospělé Jany, dcery Milady Horákové, zahrála Taťjana Medvecká. Tato herečka byla později vybrána, aby načetla Dopisy Milady Horákové z pankrácké cely smrti. A nutno podotknout, že nemohlo být vybráno lépe.

Milada Horáková ve svých dopisech zachycuje ty nejniternější myšlenky, které ji při čekání na smrt v pankrácké cele smrti trápily. Píše svým nejbližším, rekapituluje, vysvětluje, vzpomíná, ale také prosí. Z textů je cítit strach o milované osoby, především o dceru Janu, která byla v době jejího uvěznění ještě dítě. Taťjana Medvecká se se všemi polohami textů vypořádala velice citlivě a empaticky.

V místech, kde si to situace žádá, v pasážích, kde Milada Horáková vzpomíná na minulost, dokázala herečka skvěle využít své profese a vyjadřuje se tónem, který zní naprosto věrohodně, jako by vyprávěla o svých vlastních vzpomínkách. Tato profesionalita a nesmírná citlivost pro text se ještě více ukazuje v pasážích věnovaných dceři Milady Horákové, Janě. Medvecká načítá dopisy s něhou, v určitých místech se jí až třese hlas, přesto audiokniha nepůsobí nikterak afektivně nebo snad přehnaně emočně. Medvecká pracuje s hlasem naprosto výborně, vkládá to textů emoce, avšak velice decentně a pouze tam, kde si to žádá kontext. Při čtení není nikterak razantní, texty jsou namluveny tiše, jakoby s rozvahou, jednotlivé dopisy jsou předěleny melancholickou až tesknou melodií. Součástí audioknihy jsou také závěrečné poznámky, které však, jak ostatně samy uvádějí, poskytují pouze základní informace.

Zvuková podoba Dopisů Milady Horákové z pankrácké cely smrti je velice zdařilým počinem, který ukazuje Miladu Horákovou nejen jako výjimečnou osobnost našich dějin, ale také jako obyčejnou ženu, která milovala své blízké.

Audioknihu je možné zakoupit na stránkách Audiotéky.

1.4.2019 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout