Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Kdo se bojí Elfriede Jelinekové
Sdílej:Sdílet na FBTweetnoutS Ohodnoť
Od 15. 5. 2010 na Nové scéně Národního divadla
„Nejsem žena, kterou opustil muž, nýbrž žena, která samostatně opustila muže, což je mnohem vzácnější.“ Říká hrdě hlavní hrdinka Nora v úvodu divadelní hry z pera držitelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové. Převzata ze stejnojmenného Ibsenova dramatu z roku 1879, tato Nora navazuje tam, kde předchozí skončila; právě „skandálně“ opustila manžela a tři děti a vydala se na cestu emancipace k soběstačnosti a naplnění vlastního života. Nebo snad ne?
Kdo zná dílo rakouské umělkyně, proslulé svým krajním individualismem a nezdolnou kritikou „hloupých žen, jež se nechají ovládat mocichtivými, sexistickými muži“, nebude překvapen, že to s Norou tak docela nedopadne podle jejích plánů. A kdo viděl alespoň filmové zpracování Jelinekové románu Pianistka, tuší, že šťastné konce autorka nevymýšlí. To spíš konce beznadějné, otevřené nekonečnému opakování stejných chyb a životu, který se bude chytat jedné iluze za druhou nechápajíc, kde se vlastně stala chyba.
Kateřina Winterová podává v roli Nory perfektně odstíněný, komický i dramatický, ale vždy zábavný, zkrátka fantastický výkon. Zpívá i tančí, mění se z rádoby odvážné a samostatné ženy v oddanou milenku, loutku v rukou bezohledného muže, dominu s bičem v černém latexu, a končí přesně tam, kde začala – jako udřená manželka a matka, která s hadrem v ruce řve na děti i muže a stále sní o bývalém milenci, jenž ji krutě odkopl. Winterová byla letos za tento výkon právem nominována na cenu Thálie.
Co se stalo, když Nora opustila manžela diváci poprvé shlédli v roce 1979, jedná se o Jelinekové první hru a mj. pro uvedení do její tvorby funguje přímo skvěle. Je v ní všechno, co později Jelineková dále rozvíjela, a co Švédská akademie shrnula slovy odhalování absurdity a manipulující moci společenských klišé a jejich zotročující síly. Zde tedy máme zotročenou ženu, která se naivně pokouší z těchto klišé odpoutat, aby se nakonec stala jejich prototypem. Autorčiným cílem je ukázat, že si ženy za všechno mohou samy, neboť se nechávají zas a znovu ošálit sladkými sliby a romantickými iluzemi. Stačí, aby v nich muži vzbudili dojem, že jsou okouzlující a obdivované (a milované, samozřejmě) a mají je v hrsti. Co se stalo, když Nora opustila manžela lze chápat i jednoduše jako feministickou komedii, poťouchlou frašku, jež si ale stále udržuje chladnou vnitřní logiku a sarkastický odstup.
Promyšlenou inscenaci Michala Dočekala zdobí i výkony ostatních herců, zejména Vladislava Beneše coby milence hlavní hrdinky, vypočítavého konzula Weyganga a Jaromíry Mílové v úžasné roli paní Lindeové. Hospodyně Nořina opuštěného manžela Helmera, paní Lindeová, je svému zaměstnavateli zcela oddána, přestože on jí pohrdá, a neváhá uspokojit jeho skrytou touhu po sadomasochistických hrátkách. A ten nadšený, téměř vzrušený výraz na její tváři, když běží po Helmerovi vyčistit záchod, sám o sobě stojí za to tohle představení vidět.
Nora ale stojí za to v každém případě, zejména pokud se nebojíte Elfriede Jelinekové, trochy absurdity a parodie a pěstujete si emancipovanou mysl, ať už jste žena či muž.