„Chronologický přehled významných událostí nám přišel příliš tradiční a také obsáhlý, navíc jsme nechtěli vystavenými fotografiemi suplovat učebnici dějepisu. Komorní prostředí Leica Gallery si žádalo najít zkratku, ovšem samozřejmě dostatečně výmluvnou a zároveň postihující naši moderní státnost v její celistvosti,“ vysvětlili svůj záměr kurátoři výstavy Dana Kyndrová a Dušan Veselý.

Kriticky hodnotit význam jednotlivých prezidentů prý nechtěli. „Našim cílem bylo shromáždit nejlepší dostupné i doposud veřejnosti neznámé fotografie o lidech, kteří svou státnickou prací ovlivňovali a doposud vlastně ovlivňují životy naše i generací předchozích,“ dodali kurátoři.

Výběrem snímků se zároveň snaží poukázat na proměny fotografického pojetí v průběhu dekád, které ovlivnily nejenom tehdejší technologie, ale také společenská atmosféra či dobový stav (ne)svobody tisku.

„V první polovině 20. století se užívaly objemné velkoformátové kamery, které sice dovolovaly vysokou kvalitu zobrazení, ale na úkor pohotovosti a tím i autentičnosti. Oproti tomu digitální snímky z posledních let se vyznačují vysokou dynamičností a rychlostí zpracování. Na horizontu plynoucího času je patrná nejen postupná liberalizace hradního protokolu, ale také osvobozování fotografů od přílišného respektu k politikům,“ uvedli kurátoři.

Fotografování „na Hradě“ nebylo vždy přístupné všem. Kromě omezení daných společenskými a politickými poměry svou roli hrály i důvody prostorové či bezpečnostní. Například v ČTK existoval až do roku 1990 úzký tým tzv. hradních fotografů, kteří měli trvalou akreditaci pro fotografování na tomto privilegovaném místě. Fotoreportéři z ostatních médií zde mohli fotografovat jen za určitých okolností.

Foto © ČTK, Libor Zavoral

31.8.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout