Jako každý autor od fjordů se neubrání srovnání s Joem Nesbøm. Přesto se ho osmačtyřicetiletý spisovatel nemusí vůbec bát. Jeho devátý příběh s vyšetřovatelem Wistingem se rozhodně do literárních análů zapsal v tom nejlepším světle. A ocenění za nejlepší kriminálku roku 2016 mu patří bez námitek. Horstova kniha, vždy založená na pečlivých detailech, upoutává nejen dějem, ale i brilantním stylem, který utahuje napětí stejně tak, jako zkracuje kapitoly, věty a čekání na finále.

Jak těžké je stíhat sériového vraha? K tomu navíc někoho, kdo krade identity osamělých lidí a pomocí nich pak mizí z mapy světa. Detektiv William Wisting řeší zapeklitý případ, který se táhne daleko za hranice Skandinávie. Jeho dcera, novinářka Line, zatím rozpracovává článek o samotářském muži, kterého někdo zabil a zanechal na půlroční pospas mouchám. Kde končí introvert a začíná poustevník? A má novinářské okénko spojitost s honem na zabijáka, po kterém jde i FBI?

Poustevníka provází chvála nejen z Norska, ale i ze zahraničí. Povedená kriminálka znovu kraluje smyslem pro maličkosti. Ty Jørn Lier Horst používá velmi efektivně a příběh obohacuje o služební či novinářské postupy. Detailně, ale nerušivě. Přesně tam, kde mají být. A proto není divu, že Poustevník pohltí čtenáře velmi brzy, podobně jako Honicí psi (první Horstův překlad do češtiny). Onen strašák, sice hluchá místa a prázdná vata před gradací knihy, zdaleka nehrozí. Norský spisovatel má navíc významné eso v rukávu.

Ačkoliv je kniha prezentovaná především jako další z případů Williama Wistinga, nemalou roli v příběhu hraje i postava Line, jeho dcery. Sběr materiálu pro "samotářský článek" je totiž možná stejně tak poutavý jako vyšetřování samotné. Obecně jsme rádi, když se dějová linka povede a neztratí. Pokud ale máte dvě v jednom balení, máte takřka vyhráno. Navíc Poustevníka dostanete v důkladném překladu Kateřiny Krištůfkové.

Horst si se čtenářem hraje v tom nejlepším slova smyslu. A i když lze děj s trochou důvtipu předvídat, drží čtenáře v napětí do poslední chvíle. Vyvrcholení je pak uspokojivé. Pravý poklad však leží ve vyprávění a průběhu této brilantní knihy. Ani jedna stránka nenudí a - odpusťte ono klišé - chytne a nepustí. Přesně takového chceme Wistinga i jeho dceru mít. A dokud nebude autor opomíjet ani jednu z linií - navíc doplněné o osobní vývoj postav (až na trpký fakt, že vydavatelský dům překládá díla napřeskáčku) - budeme natěšeni čekat, co přijde dál. Třeba na září 2018, kdy vyjde jeho další krimi Zaslepení.