Předvánoční čas měl už tradičně jelení příchuť. Šestice hudebníků pod vedením Jindry Poláka a jejich moderní folk se po roce přesunula pod větší střechu. Není také divu. Od loňské zimy bude jelení stádo o stovky fanoušků bohatší. Ti karlínští kapelu nezklamali stejně jako nikdy předtím. A pražská formace se jim odvděčila našlapaným a perfektně ozvučeným vystoupením, které se postupem času rychle stává nedílnou součástí svátečních obyčejů.

Pokud koncert kapely Jelen pojmeme skutečně v duchu Vánoc, zapadla do něj vkusně i jejich předskokanka Debbi, která si spolupráci s kluky vyzkoušela už na Střeleckém ostrově. Čtyřiadvacetiletá rodačka z Dortmundu se svými přesnými harmoniemi a sehranou kapelou předznamenala příchod mimořádné show. A to tradičně dobrou, však přesto místy šedivou a dokola omílanou ódou. Skoro by se chtělo říct, že Debbi je v určitých aspektech tak dokonalá a strojově přesná, že až diváka nebaví. Snad by to chtělo víc než jeden hit. Nemá smysl ale být zbytečně přísný, její hudba je kvalitní a zda přiroste k srdci, je v tomto případě názor vkusu a nejde o um interpreta.

Jeleni odstartovali rázným entree, ve kterém si před písní Vlčí srdce pohráli se světly a bubnem. Synchronizace trochu pokulhávala, ale v programu se - první skladbou počínaje - objevovaly prvky, které vystoupení posouvají dál. A to je velmi cenné. Kapela se očividně nechce zacyklit do stereotypu, a i když je její setlist takřka neměnný, obsahuje ony pomyslné třešničky na dortu. Detaily, které fanoušci neznají, a ty koncert zpestří. Šestice hudebníků si například hned ze začátku show dovolí s diváky zpívat a capella jednu z písní. Ví totiž, že publikum není potřeba zvlášť rozehřívat. Na jejich hudbu se chytá okamžitě.

Jelen se metropoli také poprvé ukázal bez svého akordeonisty Janka Kovaříka. Studenta dirigenství poznali muzikanti před natáčením Magdalény a nyní ho, podle vyjádření na svých stránkách, pouštějí do světa s taktovou. Ostatní kolegové ho ale dokázali zručně alternovat a v karlínské hale si adventní veselí užívali naplno - ostatně jak je jejich zvykem. Vůbec nejčastěji se totiž ve spojení s "polákovci" používají výrazy pozitivní, energie, radost, štěstí. Symboly Vánoc v hudebním balení navíc šplhají výš a výš po žebříčku popularity. V září předskakoval Jelen Kryštofům, kteří mají své fanoušky - ale i odpůrce - takřka v každém koutu republiky, a Vánoce ve Foru Karlín se tedy víc než nabízely.

Dárek pod stromeček si ale pochopitelně nedali jen samotní hudebníci, ale dostalo jej především publikum v podobě mixu největších hitů z desek Světlo ve tmě a Vlčí srdce. Skladba Klidná jako voda byla dokonce věnována přímo Polákově dcerce kdesi na balkónku.

O hlasový doprovod se v několika písních starala klasicky Kateřina Marie Tichá. V jejím případě tradice už zřejmě přebila nadstavbu, kterou by měla písním dávat. Místo ní se zpěvačka lehce veze na pozitivní vlně úspěšných hudebníků a sama nemá příliš co nabídnout. Přesto je ale zpěv čistý a neurazí. Konstrast vedle Jelenů je ale příliš viditelný.

Radost ze hry, která z kapely čiší, a bezstarostnost u vystoupení mimo jiné ilustruje, kolik práce a hodin ve zkušebně kvalitní hra stojí. Pánové Jindra Polák, Martin Kasal, Ondřej Málek, Tomáš Málek, Jan-Vojtěch Rek a Saša Smutný zkrátka volí tu správnou cestu. Lidé už nečekají na Magadalénu a na závěrečného Jelena. Tyto hity jsou pro ně naopak zlým znamením, že už je konec.