Marco a Anne mají na první pohled harmonické manželství. Žijí se svou šestiměsíční dcerou Corou na klidném předměstí města, mají za sousedy své dlouholeté přátele Cynthii a Grahama a nepochybně se milují. Ve skutečnosti však Anne trpí poporodními depresemi, je neustále podrážděná a celý její svět se točí kolem miminka, Marco má zase problémy se svou špatně prosperující firmou.

„Pečlivě vybroušené – a ostré jako břitva“ – Harlan Coben

Když mladý pár pozvou Cynthia a Graham na oslavu narozenin, Marco je nadšený. Jeho manželka by však raději zůstala doma s dítětem. Nakonec ji však její partner přesvědčí – rozptýlení by jí mohlo trochu pomoci. Chůva, která měla večer Coru pohlídat, však na poslední chvíli odřekne. Marco musí Anne dlouho přemlouvat, aby se společně s ním šla pobavit. Vždyť jejich dcera bude ve vedlejším domě, vezmou si chůvičku a v případě potřeby kdykoliv doběhnou.

Na večeři probíhá zpočátku vše v pořádku. Když však Cythia začne se svým sousedem flirtovat, není to Anne zrovna příjemné a raději by se okamžitě vydala zpět domů. Ať už s manželem, nebo bez něj. Marcovi se její rozhodnutí zprvu nelíbí, nakonec však uzná, že je čas vyrazit. Když se o pár chvil přiblíží ke vchodovým dveřím, s hrůzou zjišťují, že jsou otevřené. Anne si je ale zcela jistá, že zamkla. Vybíhá schody nahoru do dětského pokoje zjistit, zda je Cora v pořádku. Krátce na to uslyší Marco vyděšený křik – jejich dcera v postýlce není. Zmizela. Unesli ji.

Anne cítí svůj výkřik uvnitř hlavy, i jak se odráží od stěn – ten křik je všude. Potom zmlkne a stojí před prázdnou postýlkou strnule, s rukou na ústech. Marco šátrá po vypínači. Oba zírají na prázdnou postýlku, kde má správně být jejich miminko. Není možné, aby tam nebylo. Cora se v žádném případě nemohla dostat z postýlky sama. Je jí sotva půl roku.

Detektiv Rasbach rozjíždí rozsáhlé pátrání, ve kterém je podezřelým každý. Manželé si začnou vyčítat každou maličkost, na povrch začnou vyplouvat jejich tajemství i dříve nevyřčené otázky. „Kdo jsou vlastně Cynthia s Grahamem?" či „Proč nemají vlastní dítě?"

Shari Lapena se na rozdíl od mnoha autorů psychologických thrillerů nesnaží čtenáře získat několika vraždami, které doprovázejí potoky krve. Naopak se jej snaží zaujmout dobře vykreslenými charaktery, nečekanými zvraty v téměř každé kapitole a vztahem rodičů k jejich unesenému dítěti. I přestože téma knihy není příliš originální, autorce se s ním povedlo popasovat velmi dobře. Nakonec ani čtenář samotný neví, komu má věřit.

Jakmile detektiv odejde z domu, Anne získá pocit, že se jí dýchá lehčeji. Je to, jako by je sledoval, čekal na nějaký jejich přešlap, na chybu. Ale jakou chybu může očekávat? Oni Coře neublížili. Kdyby našel nějakou stopu po vetřelci, přemítá, nesoustředil by se mylně na ně. Jenomže ten, kdo Coru unesl, si zjevně dával dobrý pozor.

Co se však spisovatelce moc nepovedlo, je výběr výrazové formy. Vyprávění ve třetí osobě Manželům odvedle jednoduše nesluší. Člověk díky němu sice nahlédne do myšlenek různých postav, zjistí, co se odehrává v hlavě Anne, jak se Marco snaží vyřešit krach své firmy, či se dozví, nad čím zrovna přemýšlí detektiv Rasbach, celkově však celý příběh působí až příliš chladně a člověk se nedokáže vžít do situace rodičů pátrajících po svém miminku. Na čtivosti knize moc nepřidávají ani krátké, strohé, častokrát velmi úsečné věty.

Na druhou stranu, díky málo rozvitým větám příběh rychle utíká. 270 stran plných překvapivých momentů se šokujícím závěrem vám uteče jako voda. Manželům odvedle nechybí poutavost ani tajuplnost a pokud jste fanoušky Zmizelé či Dívky ve vlaku, přijdete si na své.

8.10.2017 | Andrea Štipčáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout