30. září proběhla v Národní technické knihovně v Dejvicích tisková konference na téma: Umělci: Prostředníci změny? V rámci 25. výročí úmrtí spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Heinricha Bölla se konala v Praze konference a také další akce. Současně oslaví 20 let činnosti Heinrich - Böll - Stiftung ve visegrádských zemích.

Konference obsáhla tři diskusní panely - Divadlo dnes - sociální laboratoř, dále Síla slov - literatura jako námitka a Krize, jaká krize? Umění v nových podmínkách. Praha přivítala syna H. Bölla prostřednictvím ředitelky pražské Heinrich - Böll - Stiftung Evy van de Rakt, a mimo jiné se zúčastnili diskuze Václav Bělohradský, Tanja Dückers, Radka Denemarková, Ivan Klíma, Dan Perjovschi, Jiří David a další.
Současně se v Národní technické knihovně konala putovní výstava Obhájci lidských práv v Rusku.V říjnu pak  Dny Heinricha Bölla v Praze uvedou několik filmových projekcí snímků podle jeho knih.

Heinrich Böll patří k vynikajícím osobnostem Spolkové republiky Německo, přičemž se vyznačuje nejen svými literárními zásluhami, ale i politickou angažovaností.

Syn H. Bölla, který 12 let vedl nakladatelství, promluvil velice naléhavě s dávkou nostalgie na otcův odkaz. Postuloval nutnost učit se z těchto zkušeností, nutnost nezapomínat a zdůraznil roli intelektuálních spisovatelů v dnešních životech. Pan René Böll, který je jednak uznávaným výtvarníkem, ale také synem slavného spisovatele tvrdí, že dílo pro H. Bölla představovalo vždy to nejdůležitější. Působil v řadě organizací, zasazoval se o materiální práva autorů. Pro své konání a myšlení byla celá rodina pronásledována v 70. letech. Dokonce si vytrpěl i neochotu některých číšníků, kteří ho nechtěli v restauracích obsluhovat, což byla cena za  jeho politické angažmá.

Širokému publiku  i v zahraničí se stal známým díly jako např. „Klaunovy názory“ (Ansichten eines Clowns)  nebo „Skupinový portrét s dámou“ (Gruppenbild mit Dame). Němečtí žáci dobře znají jeho díla z výuky ve škole. Böll se narodil v roce 1917, v posledním roce 1. světové války, v Kolíně nad Rýnem a vyrůstal v řemeslnické rodině, která na vlastní kůži zažila dobu hladu a nezaměstnanosti. Už v roce 1936 začal s psaním a o tři roky později se zapsal na kolínskou univerzitu. Ve stejném roce vypukla 2. světová válka, která rozhodujícím způsobem ovlivnila spisovatelovo dílo a život. Po skončení války se Böll zabýval především aktuálními problémy mladé spolkové republiky. Ve svých knihách z této doby zachytil životní pocity tehdejší generace - s jejich politickými a sociálními nejistotami. Byl členem  důležitých společností pro německý jazyk a literaturu a později  se stal prezidentem Mezinárodního PEN klubu.

Stejnou měrou stoupal jeho úspěch i politická angažovanost a Böll se tak vedle osobností jako Camus, Picasso a Sartre stal mezinárodním aktérem a mírovým aktivistou na poli kritické politiky. Jeho umělecké uznání vyvrcholilo v roce 1972 udělením Nobelovy ceny za literaturu ve Stockholmu. V 80tých letech podporoval Stranu zelených, i Nadace Heinricha-Bölla (Heinrich-Böll-Stiftung), je ideově blízká Straně zelených. Böll zemřel před 25 lety dne 16. července 1985 ve svém domě v malé obci Langenbroich  (Nordrhein-Westfalen). V roce 1974 zde přijal jako hosta spisovatele Alexandra Solženicina, který byl vyhoštěn z tehdejšího Sovětského svazu. V tomto domě dnes mohou najít útočiště pronásledovaní umělci a díky stipendiu zde mohou nějaký čas nerušeně žít a pracovat.

Více informací najdete na:

www.heinrich-boell.de (Společenství dědiců Heinricha Bölla)

www. boell.de (Nadace Heinricha Bölla/ Heinrich-Böll-Stiftung)

www.deutscheakademie.de (Německá akademie pro jazyk a literaturu)

www.pen-deuschland.de (PEN klub Německo)

Konference se pokusila přivést ke společné debatě osobnosti z různých oblastí umění (divadlo, literatura, vizuální umění) spolu s kritiky a odborníky ze společenskovědních oborů z České republiky a Německa a na základě jejich osobní zkušenosti či prostřednictvím pohledu jejich vědního oboru diskutovat vliv současného umění na společnost. Například: Jak vypadá dnešní „angažované umění“, jaká témata si vybírá a jak se tato témata proměňují? Nabízejí umělecké projekty v době krize nové perspektivy, koncepty, ideje či vize? Jak se umělci zapojují do veřejných záležitostí? Daří se současným „angažovaným“ umělcům oslovovat publikum, a jakými způsoby to dělají? Jaké rozdíly a podobnosti vyplývají z česko-německého srovnání?

Panel 1: Divadlo dnes – sociální laboratoř?

Václav Bělohradský (filozof, Praha/Terst)

Renate Klett (dramaturgyně a divadekní kritička, Berlín)

Miroslav Bambušek (dramatik a režisér, Praha)

Eva Salzmannová (herečka, Národní divadlo, Praha)

Moderátor: Ondřej Černý (ředitel, Národní divadlo, Praha)

Diskutovalo se velmi živě z různých úhlů pohledu o pokryteckých souvislostech, jaký je smysl v symbolech, kterým nevěříme? O protokolární identitě a menšinách zasazených do společenského kontrastu většiny. Dále se probírala témata jako třeba informovanost dnešní doby a kde hledat ty správné informace. Bez relevance nic neznamená, žijeme v neorealitě a pseudokontextech, v podstatě se ocitáme v jednom velkém Disneylandu. Co je to reprezentace a emancipace? Protože cenzura už prakticky neexistuje, nabízí se právě úvahy ve stylu H. Bölla ve smyslu angažovanosti za morálnost.

Panel 2: Síla slov – literatura jako námitka

Tanja Dückers (spisovatelka, Berlín)

Radka Denemarková (spisovatelka, Praha)

Ivan Klíma (spisovatel a publicista, Praha)

Burkhard Müller (literární kritik, Chemnitz)

Luděk Navara (novinář a spisovatel, Praha)

Moderátor: Pavel Mandys (publicista, Praha)

Ve druhém panelu padlo například ústy známého spisovatele Ivana Klímy spousta zajímavých postřehů. Mimo jiné například Literatura sama svou existencí je protestem proti banalitě a kýči.

Panel 3: Krize, jaká krize? Umění v nových podmínkách

Alice Creischer (vizuální umělkyně,Berlín)

Jiří David (vizuální umělec, Praha)

Dan Perjovschi (vizuální umělec,Rumunsko)

Jiří Ševčík (teoretik vizuálního umění, Praha)

Moderátorka: Martina Pachmanová (historička umění a kurátorka, Praha)

Dále mezi 19.00–21.30 hodinou probíhal filmový večer s diskusí: Máte právo vědět

Projekce filmu Příběhy z Jodoku (Yodok Stories, 2008, Andrzej Fidyk, Norsko, Polsko, 83 min.) ve spolupráci s organizací Člověk v tísni s následnou diskusí s pozvanými hosty.

Významný polský režisér Andrzej Fidyk přesvědčil divadelního režiséra Jung Sung Sana, který se v roce 1994 po útěku ze severokorejského koncentračního tábora Jodok dostal přes hranice do Jižní Koreje, aby nastudoval muzikál věrně zachycující otřesné praktiky uplatňované v táboře. Mrazivé taneční choreografie, chorály a muzikálové árie vkládané mezi velmi otevřené popisy očitých svědků utrpení v severokorejských koncentračních táborech jsou umělecky působivou výpovědí o zločinech jedné z nejtvrdších diktatur na světě.

Výstava

Obhájci lidských práv v Rusku probíhala do 2.10.2010

Kromě dnes již světoznámé novinářky Anny Politkovské, zavražděné v říjnu 2006, se návštěvníci mohli seznámit s dalšími, méně známými osudy těch, kteří se přes všechna rizika pouštěli do životu nebezpečných témat současného Ruska: vyšetřování zločinů v Čečensku či boji proti ruskému fašistickému hnutí. Jejich vraždy dosud nejsou objasněny a viníci potrestáni.

6.10.2010 | Ingrid Artezz Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout