Catherine Ravencroftová je úspěšná dokumentaristka, která žije se svým manželem Robertem na okraji Londýna. Minulost ji dostihne ve chvíli, když získá cenu za film o sexuálním zneužívání. Záhadně se u ní doma objeví kniha Dokonalý cizinec, která popisuje momenty, jež se snažila před svými blízkými tak dlouho utajit. Ví, že brzy bude muset s pravdou ven, ale dokáže jí její manžel po dvaceti letech od toho osudného večera odpustit?

Život Stephen Brigstocka se zastavil v srpnu 1993, když se jeho jediný syn utopil v moři. Celou pravdu o jeho smrti se ale dozvídá až teď, z rukopisu své ženy Nancy, který objevil při vyklízení jejích věcí. Přepíše ho, změní konec a nechá vydat jako knihu. Chce toho, kvůli komu Jonathan zemřel, zničit. Karta se však obrátí proti němu a Stephen postupně odkrývá krutou pravdu.

Představte si, že thriller, který jste právě otevřeli, je celý o vás…

Dokonalý cizinec se Renée Knight opravdu povedl. Kniha je čtivá, autorka se vyjadřuje pouze v náznacích a tím činí dílo napínavým. Nenudí čtenáře stránkovými referáty o pocitech hlavních hrdinů, naopak vše dokáže shrnout v několika větách. Tím dodává příběhu na svižnosti, ale zároveň od čtenáře vyžaduje neustálé soustředění, jinak by se mohl v celém díle lehce ztratit. A když už se vám bude zdát, že jste celý příběh odhalili, spisovatelka vás opět překvapí.

Ve vyprávění příběhu se po kapitolách střídá hned několik postav. Těmi stěžejními jsou ale Catherine, jejíž část příběhu vypráví autorka ve třetí osobě, a Stephen. Kapitoly z jeho pohledu jsou vyprávěny v osobě první. Renée Knight navíc dosáhla toho, že se v její knize nenachází žádná postava, která by byla po celý příběh vaší oblíbenou.

Renée Knight v příběhu prolíná několik časových rovin, kterých se průběžně šikovně zbavuje. Zpočátku tak může být pro čtenáře obtížné zorientovat se mezi postavami, které spolu zdánlivě nesouvisí. Postupně však do sebe jednotlivé části příběhu začnou zapadat a vytvoří jeden souvislý celek odehrávající se v přítomnosti.

Dokonalého cizince vypráví spisovatelka střídavě v krátkých větách a v delších souvětích, přičemž ty kratší působí v některých případech příliš stroze: „Nechá hlavu zase padnout na polštář. Slunce vyhřívá místnost. Venku musí být krásně. Je po desáté. Robert odešel před několika hodinami.“ Nutno však dodat, že v některých částech knihy si příběh tyto úsečné věty přímo vyžaduje. Renée Knight se jimi u čtenáře Dokonalého cizince pokouší navodit napětí: „Udělá pár kroků, ale klopýtne. Někdo ho postrčil? Ne, zakopne. Radši si sedne. Vysedí to. A posadí se na zem a opře o zeď. Pořád drží tu knížku. Nalistuje konec. Chce si číst o matčině smrti. Směje se. Čirá zasraná fantazie. Hodně štěstí, až ji budou házet pod vlak.“

Velmi dobře je kniha zpracovaná i po grafické stránce. Obrázek na obálce zobrazuje stěžejní místo celého příběhu – sluncem zalitou pláž, po které se prochází žena s malým chlapcem. Ilustrátor si pohrál také s vnitřní úpravou knihy, když na okraj každého listu umístil filmový pás.

Nová Zmizelá?

Zahraniční kritici přirovnávají Dokonalého cizince ke knihám Zmizelá či Dívka ve vlaku. Druhé jmenované dílo jsem nečetla, ke Zmizelé bych ale příběh Renée Knight nepřirovnávala. Každá knížka je o něčem úplně jiném. Mají sice několik společných znaků – thriller, originální zápletka, nádech tajemna nebo čtivost, Zmizelá tuto knihu ale v něčem přece jen převyšuje. Příběh Gillian Flynn je více rozvitý, a dle mého názoru dokáže na čtenáře o něco více zapůsobit. Přesto si však autorka s dílem poradila lépe než mnoho jejích ostřílených kolegů.

21.4.2016 | Andrea Štipčáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout