Čtenář tuto knihu bere do ruky s jasným očekávání, protože má již znalosti k rozlousknutí otazníku nad slovem „bulimie“. Čeká příběh člověka, který natolik podlehl trendu štíhlosti, až přestal vnímat zdravé meze. Lehce si balancoval nad okrajem smrti, než se rozhodl, že ho už každodenní zvracení nebaví a pokusil se o vnitřní vzdor. Protože nás sama bulimie snad už ničím nepřekvapí, tak ani Deník bulimičky není jiný. Ukazuje ale další pohled z bojiště, kde dokázala vyhrát odvaha.

Plně pochopit bulimičku může snad jen člověk se stejnou poruchou. Tendence ke kráse máme ovšem všichni. V naší kultuře vede hlavně přes štíhlost, která se stává pro mnoho lidí jistým druhem utrpení. Vydělává na něm potravinářský průmysl, který nás zásobí množstvím neodolatelných potravin. Jak se rozhodnout? Mít krásnou postavu, nebo se oddat lákavému obžerství? Dvě síly proti sobě, které mnoho lidí nezvládá řešit. Diana si proto zvolila obě, nastal jí ovšem čas „plný blití“.

„Ještě bliješ, nebo už žiješ? … Protože realita vypadá následovně:práce, nákup, žraní, blití. Malá přestávka ve zvracení – a znovu nákup, žraní, blití…“

Kniha láká na děsivě upřímný, tragikomický příběh, v němž zvítězila životní odvaha. Čtenáři přijde sympatický styl psaní, dokud si neuvědomí, že styl "být neustále nad věcí" je poměrně velká póza, protože hrdinka nadhled jistojistě nemá. Velmi zdlouhavě autorka popisuje celé její martyrium, ale nezapomíná podotknout, že nelze hledat problém pouze u Diany, ale musí se zamyslet i nad samotnou rodinou.

12.9.2015 | Tereza Michálková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout