A navíc o něm dozajista ještě uslyšíme, protože kromě toho, že vyhrál onu výše zmíněnou hlavní cenu, tak jeho hlavním producentem je společnost HBO Europe a Velká noc má tím pádem to, co většině zajímavých českých i zahraničních dokumentů u nás chybí, to jest zajištěnou cestu k divákovi ve formě kvalitní distribuce. Zároveň Hátleův film už během své jihlavské premiéry rozdělil publikum na příznivce a odpůrce a vyvolal poměrně bouřlivé diskuze. Což by mohlo samo o sobě být považováno za významné plus – ale jak už to bývá, je to trochu složitější.

Třicetiletý dokumentarista Petr Hátle, který má za sebou snímky jako „Prolegomena to Framing of A Revolution“ mapující „digitální“ revoluci na Blízkém východě, údajně strávil rok v ulicích noční Prahy a natáčel podivné bytosti, které se setmělým městem pohybují, pro většinu z nás neviditelné. Nápad a námět je to skvělý a atraktivní (taky bylo na premiéře narváno) a Hátleovo provedení je na první pohled dechberoucí. Dlouho jsem neviděla český film s tak krásnou kamerou, bravurní kompozicí jednotlivých záběrů, navíc podbarvených velkolepou a komorní operní hudbou. Přestože film údajně nebyl nijak extrémně drahý, vypadá nesrovnatelně lépe než cokoliv z nedávné tuzemské produkce a to včetně hrané tvorby. Noční Praha je v Hátleově provedení divnokrásným místem světla, stínů a nočních bytostí, které žijí vlastním životem, když se ale ukáže, že stejně esteticky dokáže natočit i výpadovku v pohraničí, začíná to trochu zavánět formalismem.

Tímto melancholickým prostředím se pohybuje několik postav – prostitutka-transvestita a prostituka-feťačka, věkem sešlý drogový závislák a jeho strhaně blonďatá partnerka, osamělá alkoholička a její nepochopitelně promiskuitní dcera. Středobodem nočního světa těhle zoufalých existencí je bar, který každý kdo někdy čekal na noční tramvaj v Lazarské pozná, ale režisér jeho identitu následně i odtajnil: ano, legendární Kotva ve Spálené. Hátle tam prý často chodil, všichni protagonisté filmu jsou jeho přátelé a proto se také od něj nechali umluvit k natáčení filmu. Zde se ale dostáváme k hlavnímu kameni úrazu – kluci a holky od Kotvy totiž ve filmu vlastně „hrají“, sice sami sebe, ale odříkávají zjevně předem připravené dialogy a nepřirozeně se pohybují v těch krásně nasvícených a naaranžovaných scénách, které jim jsou i nejsou vlastní. Dialogy tak působí jen pramálo autentickým dojmem a deklamace jednotlivých herců-neherců, které do posledního písmenka přesně splňují klišé o „existencích na okraji společnosti“ tak jenom zdůrazňují vyprázdněnou formalistní estetiku jednotlivých scén. Je to krásné na koukání, ale o čem to vlastně má být?

Velká noc tedy vlastně je i není dokumentem, balancuje na hranici dokumentu a hraného filmu, ale míchá je dohromady způsobem, který v daném případě působí naprosto samoúčelně a nemá žádné logické ani čistě umělecké opodstatnění, kromě toho, že režisér asi chtěl, aby to vypadalo hezky a působivě. A ono to tak skutečně vypadá. Na to, že film vlastně nemá žádnou dějovou linku ani pevnou narativní strukturu a některé události v životě protagonistů vypráví na přeskáčku., je to poměrně zábavná a divácky velmi přístupná podívaná, u které se průměrné jihlavské publikum nebude nudit ani nebude odcházet ze sálu (i když na hlavní vysílací čas to asi na HBO nakonec nebude). Nelineární děj ale opět nemá žádné ukotvení v nějakém hlubším záměru, takže působí stejně nesmyslně a formálně jako ona přenádherná kompozice scén. Petr Hátle je zjevně velmi nadaný filmař, který má smysl pro kompozici a rytmus filmového vyprávění a taky má zálibu rádoby uměleckých formách dokumentárního zachycení reality, jak ukazují už jeho předchozí počiny. Co ale nemá je empatie a skutečný zájem o osoby, o kterých vypráví – a proto Velká noc působí jako drahá, vymazlená a zoufale strnulá polodokumentární hříčka.

Velká noc tedy vlastně je i není dokumentem, balancuje na hranici dokumentu a hraného filmu, ale míchá je dohromady způsobem, který v daném případě působí naprosto samoúčelně a nemá žádné logické ani čistě umělecké opodstatnění, kromě toho, že režisér asi chtěl, aby to vypadalo hezky a působivě.

Kdyby se to týkalo čehokoliv jiného než těch nejchudších a nejzranitelnějších osob, které (z důvodů, které režiséra asi taky nezajímaly, protože o nich film vůbec nic neříká) přežívají na naprostém dně společnosti, dalo by se to pravděpodobně snést a ocenit jako formálně inovativní a vizuálně nadmíru působivý pokus o světovost v bahnitém rybníčku české kinematografie. Pokud si ale někdo feťákům a prostitutkám vkládá do úst vymyšlené věty, vmanipuluje je do předem naaranžovaných situací a hezky to nasnímá, zavání to nehezkým exhibicionismem režiséra, kterému je tak nějak šumák, co svým filmem vlastně způsobí – a to se tady vůbec nebudeme pouštět do polemiky o tom, že „herci“ dostali poměrně slušně zaplaceno, aneb slovy jedné z účastnic naší bouřlivé diskuze, co to udělá s pražskou drogovou scénou, když do ní jen tak odnikud nalejete čtvrt mega, co? (Vypočteno na základě rovnice 6 protagonistů, 40 natáčecích dní a dle slov režiséra tisícovka za den pro každého). Je špatně dělat z chudých oběti systému a nesvéprávné osoby a pořád je jenom litovat, stejně tak je ale špatně natáčet o nich vizuální opusy, ve kterém jejich skutečný život nedostane vůbec prostor a oni z nich vypadnou jenom jako zábavné karikatury, které vzbudí krátkodobý soucit. Nejvíc mě na tom celém vlastně děsí, že někteří (i ti jindy kvalitní) recenzenti se dokonce domnívají, že jde o břitkou sociální kritiku, která pravděpodobně svou neobvyklou formou přibližuje něco reálného. Petr Hátle ale realitu pouze poetizuje, estetizuje, pokřivuje pro vyšší účel uměleckého záměru a své protagonisty prachsprostě vykořisťuje.

Je tedy dobré si povšimnout, že ta bouřlivá diskuze se jak mezi recenzenty tak mezi diváky nakonec vždycky týká jenom formy, jakou byl film zpracován a obsah jde docela stranou. Netvrdím, že každý dokument o chudobě musí být politickou agitkou – na druhou stranu situace, kdy protagonisté zůstanou v mysli diváků možná jako zábavné figurky a jinak zcela zapadnou, zatímco režisér si domů odnáší cenu za to jak je krásně natočil, ta se mi tak nějak bytostně příčí.

4.11.2013 | MiaH Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout