Vynikající Jan Hušek se představil v roli thébského krále jistého si sebou samým, souložícího nevědomky se svou matkou, nedospěle agresivního ke všem projevům odporu vůči jeho názorům, ale zároveň spravedlivého - odhodlaného vztáhnout právo na všechny občany Théb, včetně sebe.

Na scéně plné obřích čtyřstranných žebříků s cáry šedivého sukna, se střepy a úlomky na zemi, které evokují morové rány, se v hlavních rolích představilo šest herců. Neboť město, ve kterém se děj odehrává, je v rozkladu, krize je patrná i na oblečení jeho obyvatel – opět umouněná šedivá s bílým popraškem; k tomu bělostná jakoby mrtvolná pleť. Smrt číhá všude a nikdo netuší příčinu – ten děs!

Modernizace starověké látky působí celkem uvolněně, na plátně v pozadí může divák 21. století sledovat předtočené scény, má tedy možnost vidět do budoucna; vědět, jak se děj bude vyvíjet, stává se vševidoucím božským okem. Již na samém začátku spatří ubohého zakrváceného Oidipa.

Toto prolnutí žánru divadla a filmu jako dvou odlišně vypovídajících médií hovoří neotřelým jazykem, zbývá pozorovat, jak na něj budou diváci reagovat, zda se nebudou cítit zahlceni a příliš rozptylováni dějem v pozadí. Celkově však toto řešení nepůsobí rušivě, spíš umocňuje zničující pocit neschopnosti člověka vládnout sebou samým, jako by vše bylo předepsáno dopředu a pouze pozvolna odehráváno ke svému jasně zřetelnému konci. Možná je to klíč k chápání těchto otázek právě u člověka technologické doby, který je vlastně zvyklý na určité druhy multitaskingu – zde však jedno médium nezastiňuje druhé, ale opírá se o něj.

Fascinující herecké výkony byly předvedeny ve všech rolích; smyslná královna Iokasté, Oidipův věrný přítel, který by za něj dal ruku do ohně, jeho švagr-strýc, věštec, Oidipův kat, který se proměnil v zachránce, žena ztělesňující plány osudu. Žádná křeč, žádná propastná distance mezi antikou a věkem technologie – pouze efektivní převedení složité tíživé látky o spoustu stovek let dopředu po proudu času. Úctyhodná práce.

„Nikdy neříkejte, že se člověk narodil pod šťastnou hvězdou,“ zní Oidipova závěrečná teze, „dokud se nedožije svých posledních dní.“

23.3.2013 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout