Ve hře, která si zachovala původní archaický ráz a nebyla ani na chvíli narušena moderními vsuvkami, které by z původního čistého příběhu mohly vykrystalizovat jen divný (ale přesto tak oblíbený a často v mnohých divadlech viděný) paskvil „pro oči současného diváka“, zaznělo libozvučné moravské nářečí, objevily se zde tradiční kroje, masopustní masky, živá hudba v podání tří vesnických muzikantů a nápadité kulisy z žebříků a mostu, po nichž mohli herci ze scény unikat do svých domů. Zkrátka ves jak má být.

Představení odehrálo svou derniéru po více než roce, od listopadu předloňského roku se téměř 30 herců – celý činoherní soubor – na scéně dosyta vyřádilo. Excelentní herecké výkony předvedli zejména Roman Nevěčný v roli pana Rybáře, ředitel divadla Jiří Šesták jako obecní starosta a energická Daniela Bambasová ztělesňující vesnické pokušení.

Ocenit je třeba také výjimečný přesah Roku na vsi do současnosti; nalézáme ty stejné charaktery, radosti, problémy, zdánlivě nevyřešitelné situace, nevěru, sebevraždu… Svět, kde se porušení nastoleného řádu přírody tvrdě trestá. Svět moravské Habrůvky, ve které ve věčném koloběhu střídá jaro zimu a podzim léto, Dušičky odvody na vojnu a Vánoce masopustní rej.

27.1.2013 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout