...Úspěšný reprezentant České republiky v handcyklingu a držitel několika mistrovských titulů. Součástí jeho života je však i množství jiných sportovních aktivit, stejně jako studium Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o. v Praze. Přednáší studentům základních, středních i vysokých škol o problematice sportu handicapovaných. Vlastní firmu na distribuci ráfkových kol, kterou nadále rozvíjí, a pracuje na vývoji vlastního prototypu handbiku. Podílí se i na sportovních a marketingových činnostech souvisejících s jeho závodní kariérou. Je také hlavním iniciátorem a spoluzakladatelem týmu FANY cycling team, pod jehož barvami v letošní a příští sezóně závodí.

Jakýkoliv handicap je dle jeho názoru tak velký, jak ho cítíme.

Tvrdí Honza Tománek na přebalu knihy a je třeba říci, že pokud někdo může dokázat pravdivost této věty, je to právě on.

Puzzle do jedné knihy? Jde to...

Tato kniha je takové puzzle. Poskládala jsem ho z jednoho lidského osudu, Honzovy rodiny, jeho přátel a kamarádů a také jeho současných nejbližších sportovních spolupracovníků, mezi nimiž je Petr Havlíček, Martin Šťastný nebo Daniel Landa. První dva jsou známí a asi už tušíte, o čem budou mluvit (o výživě nejen sportovců a i o tréninku), Daniel Landa se tu představí v méně známé profesi mentálního kouče. Je to určitě jedna z kapitol, která patří k nejzajímavějším, ačkoliv jen zdánlivě nesourodá ke všemu ostatnímu, přece jen je v očích veřejnosti mentální trénink velmi podceňovanou částí přípravy sportovců.

Aby bylo zachováno tajemno a osudovo, text na různých místech celé knihy prostupují krátké astrologické rozbory horoskopu, jež byl tvořen Honzovi Tománkovi přímo na míru. Ty vytvořila Michaela Kudláčková a to byla zajímavá součást spolupráce, protože dle Honzy vše řešené sedí až děsivě.

S tímto příběhem se podíváte i za zdi spinálních jednotech a rehabilitačních ústavů a budou to pohledy takové, jaké je nosí život. Reálné a velmi bolavé. Zároveň však plné naděje. Pro tento účel jsem navštívila MUDr. Jiřího Kříže na Spinální jednotce v Praze - Motole a pokud člověku zůstane něco v paměti i v jakési pocitové stopě, pak je to právě tamní prostředí. Z tohoto úhlu pohledu nepopsatelné.

Naděje, že když člověk chce a má v životě i tu pověstnou kliku, může jít po hlavě a nadoraz do všeho, k čemu ho táhne srdce. A jít dál svou cestou... ať se děje cokoliv.

Snad se mi to povedlo a pár čtenářům dodám pocit, že život má smysl, pokud ho najdeme.

7.11.2012 | Renata Petříčková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout