Skladby našeho raného dětství v podání dětských kolotočů, hracích skříněk, hudebních hraček, třeba Mozartova Malá noční hudba a Beethovenova „Pro Elišku“. Prozkoumáme i skladby, ve kterých slyšíme hudební nástroje, které hudebními nástroji ve skutečnosti nejsou.

Ludwig van Beethoven
Romance pro housle a orchestr č. 1 G dur op. 40 „Pro Elišku“

Wolfgang Amadeus Mozart
Ukolébavka, Wiegenlied KV 350

Bedřich Smetana
předehra z opery Libuše

Petr Iljič Čajkovskij
Tanec rákosových fléten z baletu Louskáček

Wolfgang Amadeus Mozart
Serenáda č.13 pro smyčcový kvartet a kontrabas v G dur K. 525 „Malá noční hudba“ – I. Allegro

Jacques Offenbach
Pekelný kvapík (Can Can) z opery Orfeus v podsvětí

Sergej Prokofjev
Tanec rytířů z baletu Romeo a Julie

Pietro Mascagni
Intermezzo z opery Sedlák kavalír

Ludwig van Beethoven
Symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“ – I. Allegro con brio

Markéta Matulová – průvodní slovo

Lenka Jaborská – režie a koncepce
Janáčkova filharmonie Ostrava
Maroš Potokár  – dirigent

 Koncert plný výzev. Jak zdolat posluchačovu utkvělou představu, že klasické hudbě nerozumí? Vyzná se v tak mohutném tělese, jako je symfonický orchestr? Není tam těch nástrojů až příliš mnoho? A co hudebníci? Nejsou příliš akademicky vážní až převážní? A dirigent? Je vůbec schopen přirozeného dialogu? Usměje se někdy? Nebude to celé moc vážné? Pojďme a zdolejme tyto obavy a pochybnosti!