_přednáška česko-švýcarského historika a pedagoga Ivana Folletiho / v rámci festivalu Bezručova Opava, pořádá Statutární město Opava

Učit se za pochodu: poutní cesta jako pedagogický nástroj?

Od roku 2012 se na Masarykově univerzitě učí dějiny umění i za pochodu. Studenti a pedagogové společně chodí stovky kilometrů po středověkých poutních cestách. Cílem této nevšední výuky však není „hrát si" na středověk. Experimentální metoda má primárně za cíl pozorovat, jakým způsobem se lidské tělo a mysl proměňují skrze prodlouženou chůzi.
Tělesná zkušenost pomáhá znovu a jinak interpretovat středověkou tvorbu a historii. Výsledkem je nejen nový pohled na středověké památky: účastníci poutí intenzivně zažívají setkání nejen s uměleckým dílem ale i s spolupoutníky a lidmi, které cestou potkají.

Ivan Foletti (*17. listopadu 1980, Praha)

Je česko-švýcarský historik umění specializující se na studium historiografie umění Byzance a na studium umění Milána, Říma a Konstantinopole v období pozdní antiky a raného středověku – přesněji řečeno, na studium raně křesťanských památek z liturgického a rituálního hlediska. Vedle toho se zajímá o využití sociálních a antropo-logických přístupů k výzkumu dopadu období migrací na vývoj umění v oblasti Středomoří. Ivan získal svůj magisterský a doktorský titul v oboru dějiny umění na Université de Lausanne ve Švýcarsku, habilitován byl v témže oboru na Masarykově univerzitě. Působí jako docent v oboru dějiny umění na Masarykově univerzitě, kde rovněž vyučuje kurzy středověkého umění (Byzanc, Západ a Islám). Je vedoucím Centra raně středověkých studií a Knihovny Hanse Beltinga, a rovněž vedoucím redaktorem časopisu Convivium. Exchanges and Interactions in the Arts of Medieval Europe, Byzantium, and Mediterranean (Brno, Lausanne, Praha 2014–). Ivan je dále vedoucím editorem tří publikačních sérií: Studia Artium Mediaevalium Brunensia (Řím 2013–), Parva Convivia (Brno, Řím 2016–) and Convivia (Brno, Řím 2017–). Jako hostující profesor přednášel na univerzitách ve Fribourgu, Lausanne, Helsinkách, Neapoli, Padově, Poitiers, Praze a Benátkách, a jako výzkumný pracovník působil v Max-Planck-Institut für Kunstgeschichte – Bibliotheca Hertziana, v Římě a rovněž v Zentrum für Literatur-und Kulturforschung in Berlin.