Co také jiného čekat od muže, který toto téma miluje.  Nasbíral a posbíral mnoho informací, jeho osobní knihovna doma doslova praská ve švech, další velice cenné informace do této knihy získal v Britském muzeu. Vše dokonale vyzdrojoval a našel nesmírné množství zapomenutých kuchařů, osobností a i zcela obyčejných lidí, kteří významně ovlivnili gastronomii dneška. Najdete tu vše od receptů rozluštěných z klínového písma až po nejnovější výstřelky módních restaurací. Neznámá jména s obrovskými vlivy, zapomenutá v propadlišti dějin stejně jako kapitolu věnovanou Jamiemu Oliverovi nebo Nigelle Lawson. A ostatně britský vliv na gastronomii byl obrovský.  Ba i názory na jídlo a jeho vliv třeba na zdraví (nebo různé módní vlny) jsou tak rozmanité, že už jen samo toto vědomí a zvědavost, co přijde v další z kapitol, probouzí doslova čtenářkou vášeň.

„V dlouhé a nudné předmluvě tu jistý James Simpson (ve vydání z roku 1866), poprvé kniha vyšla v roce 1812), první předseda Vegetariánské společnosti, čtenáře nabádá, aby přijali zásady bezmasé stravy. „Člověk je z hlediska trávení prostřední tvor, jeho trávicí soustava není ani tak dlouhá jako u krávy, ani tak krátká jako u tygra,“ začíná jedna obzvlášť úmorná pasáž, a pokračuje: „Existuje jídlo prostředního charakteru, jenž dokonale vyhovuje různým orgánům žvýkání a vstřebávání… „ a tak dále, jedna strana za druhou takových řečí, které většině lidí stačí na to, aby dostali chuť na pořádný kus masa.

Ale ta idea souzněla s reformním duchem viktoriánské éry. Ti, kdo zavrhovali tabák a alkohol, si na seznam klidně přidali maso. Některá vědecká vysvětlení byla možná trochu odbytá, například Simpson tvrdil, že když živiny v mase pocházejí ze zelené stravy, kterou zvířata jedí, je rozumnější prostředníka vynechat ( i když takto to přesně neformuloval). V době, která tolik přála moralistům, novým nápadům a vizionářům, tyhle argumenty proti masu „přežvykovalo“ s potěšením mnoho lidí.“

No vida, jak si můžete všimnout z této ukázky, kterou jsem vybrala, autor vyniká v mnoha ohledech. Umí ze starých knih vytáhnout to důležité a podat to s grácií, lehkostí a často i s anglickým humorem. Čím se rozhodně pobavíte, jsou třeba občas báječně nepřeložené anglické názvy dobových jídel, třeba „ropucha v díře“, což je maso, později párek, zapečený v těstíčku.  Na všechny doby, ve kterých se lidstvo a jeho vztah k jídlu vyvíjel v různých vlnách, nahlíží William Sitwell s pohledem někoho, kdo žije dnes, kdo umí vnést svěží vítr do historie a umí se nad věcmi minulými zamyslet.

Sto kapitol, obrázky, které příjemně dokreslují historii a dobu, ve které vznikly… a nemohu opomenout i závěrečné autorovo poděkování, které je jen třešničkou na dortu, nesmírně pečlivě vypracované a vtipné knihy.A tu si opět uvědomíte to, co tušíte během celého čtiva. Kolik času, nervů a energie do této knihy pan Sitwell vložil. Jak literárně, lidsky i historicky cennou knihu držíte v ruce.

Na úvodu každé kapitoly je recept, který stál za nějakým příběhem. Příběhem nové metody zpracování jídla nebo více či méně věhlasné restaurace, úspěchu i neúspěchu. Však i ten papiňákový hrnec získal věhlas až dávno po smrti svého vynálezce. Recepty jsou celkem snadno vařitelné i pro dnešní dobu, samozřejmě čím dále se v knize posouváme v čase  - hezky po pár letech kupředu... tím známěji nám recepty zní.

Zkusila jsem podle této knihy pomalu dušené hovězí maso a byla jsem příjemné nadšená. Unešená možností, že mohu ve své vlastní kuchyni rekonstruovat minulost, historii. Že mám možnost přivonět k tomu, co tvořilo historii gastronomie.

William Sitwell

Svůj profesní život zahájil jako novinář. V roce 1999 začal pracovat v časopise Waitrose Food Illustrated a brzy byl v gastronomickém světě známou osobností.  V roce 2002 se stal editorem a získal řadu cen za své články, příběhy, design a fotografie (včetně cen „Editor roku“ v roce 2005). Svůj čas dělí mezi práci v časopise, který se dnes jmenuje Waitrose Kitchen, a psaní o jídle pro další časopisy a noviny, je k vidění  i na televizních obrazovkách, kde se objevuje v nejrůznějších pořadech jako foodkritik a moderátor. Ve volném čase pěstuje zeleninu, vaří a vyrábí cider ve svém domě v Northamponshire, kde žije se svou ženou Laurou (které také tuto úžasnou knihu věnoval) a s dětmi Alicí a Albertem. Toto je jeho první kniha.

A já věřím, že ne poslední. 

20.4.2015 | Renata Petříčková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout