Terry Hayes - prorok 21. století? Poutník děsí svou výjimečností v žánru i středním východem

 Terry Hayes - prorok 21. století? Poutník děsí svou výjimečností v žánru i středním východem90%

Přestože závratně napsaná fikce Terryho Hayese vyšla již v roce 2014 a Guardian ji právem označil za “jediný thriller, který si letos musíte přečíst”, vyráží dech nejen skvělým vypravěčským postupem, ale především nadčasovostí a předvídavostí v souvislosti s aktuálním světovým děním na pozadí těch nejhorších teroristických činů poslední dekády. Autor se podílel scénáristicky na mnoha amerických filmech s hvězdným obsazením, kde posbíral řadu užitečných zkušeností pro svůj mimořádný literární debut “Já, poutník”, přeložený do dvaceti jazyků.

Mistrovská genialita dvou můžů na straně dobra i zla, vysoce nadprůměrný thriller a nebezpečné myšlenky bezejmených, kteří, přestože oficiálně neexistují, svádí boj o život nebo smrt mas. Napne vás až k prasknutí. Budete se trápit s časem. Protože takhle vydařenou špionážní knihu přece chcete přečíst hned. Ale pak byste si museli vzít aspoň mikrodovolenou, pokud nedisponujete rychločtením 800 stran za 24 hodin.

Čas par excellence

Nejgigantičtějším výtvorem projektu světa je čas. Jakkoli dnes víme, že neexistuje pouze ten lineární, přesto se v praxi osvědčil. A americký scénárista Terry Hayes dokáže čas vdechnout i vzít, jak potřebuje. Brilantnost jeho hrátek s časoprostorem doslova uhrane. A příběh činí k nesnesení napínavým. Vzhledem k objemu knihy totiž pochopíte. A nenajdete klid, dokud knihu neodložíte. Vzpomínáte na kultovní Nekonečný příběh a fascinující knihu o Atrejovi a spol.? Ztratíte se čase, anebo po tom alespoň na chvíli zatoužíte. Vždycky mívám předem maličkou míru skepse a předpojatosti vůči bestsellerům. O to větší šok mi způsobilo toto dílo. Guardian hlásá pravdu. Jestli vás kdy nadchnula Šifra mistra Leonarda, Poutník vás oslní. Nejde v něm totiž jen o šifry a napětí, ale ukazuje vynikající zpracování světa, v němž žijeme, aniž bychom zavírali oči před zlem. V první kapitole máte prostě dojem, že to bude jen skvěle napsaná detektivka. Ale každá stránka knihy, minimálně její první poloviny, graduje nejen příběhem, oslní i vtipem a metaforami, jež obvykle literatura tohoto žánru postrádá. Zkrátka buďte ve střehu v desakralizovaném zacyklení času. Někdy rozhodne vteřina. 

Varuje před fanatismem 

Krom různých spojnic celého thrilleru, které nelze prozradit, také překvapuje rafinovaně promyšlenou stavbou. I přes různé odbočky od hlavní linie story vše drží stále kompaktně. Udiví i pečlivá rozpracovanost životních osudů protagonistů. Popisuje, jak se z nadějného a bystrého hocha s nebezpečnou inteligencí zvrátí svět zpět jen kvůli drastickému osudu jeho otce, bezpráví a všelijakým dalším útlakům včetně negativního ovlivnění prostředím a náboženstvím. Stane se z něj nejkrutější a nejnebezpečnější mistr všech masových bojových umění s totální chladnokrevností podporovanou fanatičností. Ve jménu svého Boha a imitatio dei. Výborně psychologicky vytvořený profil vraha, který se chce mstít na nevinných. Denně sledujeme na obrazovkách, kam až může zajít a co napáchat zaslepenost bez kousku citu a rozumu. Poodhaluje mikrosvět pomocí konkrétního popisu jednoho z nich. Zvrácenost a nebezpečí sociopatie tkví především v jejím maskování. Leckdy ji neodhalí ani zkušený psycholog. Nebo ne hned. 

Po stopách Axis mundi s psychologickou rozbuškou

“Začínám přemýšlet o tom, jak jsem ve své knize napsal, že jsou to právě předpoklady, které děláme automaticky a vůbec je nezpochybňujeme, co nás vždy mate." 

“Celkem osm zámků a on je měl odemčené za necelou minutu, vykládá mu. Není divu, že v tomhle městě není nic v bezpečí… Kvocient žalu prostě není dostatečně vysoký, aby se zaznamenal na Richterově stupnici pro dvacáté století. I to je nejspíš další způsob měření pokroku… Edmund Burke řekl, že problém s válkou spočívá v tom, že obvykle zlikvidujete přesně to, za co bojujete - spravedlnost, slušnost, humánnost - a já jsem se nemohl zbavit pomyšlení na to, kolikrát jsem popřel všechny nejhlubší hodnoty své země, abych je ochránil… byl to jen další důkaz toho, že nejtišší muž v místnosti bývá nejnebezpečnější.”

Hlavní postavy se míjí a pátrají po sobě napříč kontinenty, obklopené dalšími figurami ze špičkových elitních jednotek (FBI, CIA), ale i samotného amerického prezidenta. Bezejmený muž - poutník, který touží po klidu - se po rušné kariéře uklidí do ústraní v naději na pohodový normální život. Napíše senzační příručku pro profesionály z jeho oboru, aby následkem toho vypuklo vše nanovo, přestože nikdo nemohl tušit, o koho jde. Vláda si ho najde jako poslední možnost záchrany. 

Jazyk špionáže v poezii i v kódech

Hayes umí pracovat i s jazykem a líbivě i s duchaplností srozumitelnou většině formulovat trefné věty, obraty i detaily. “Osm set kroků, které ujdete asi za čtyři minuty - z hlediska historie to není ani jediné mrknutí oka, a přece se v tom okamžiku duše nás všech svíjely v rukou několika šílenců… Taxikář mě považoval za blázna - jeho náboženství ovšem zase považuje za normální, když ženu za nevěru ukamenujete, takže jsem si říkal, že si nemáme co vyčítat… Zatímco  venku vítr bičoval horská údolí a s hlasitým kvílením se hnal až do Číny a  sněhové vločky se hromadily v závějích u zdí domů krčících se k sobě, Abdul Khan… a stisk jeho ruky byl tak pevný, že by kus uhlí proměnil v diamant.”

Počítá se vším a nezapomíná na jeden z nejtěžších kalibrů dneška, špičkové hackery. Toto téma stále hodně lidí podceňuje. “V kyberprostoru jsou o úroveň výš než nájezdníci třeba půdaři - dostanou se dovnitř, všechno si zkopírujou a nikdo se nikdy nedozví, že tam byli. Jeden ukradl 15 milionů hypotečních úvěrů (údaje o úvěrové kartě, sociální pojištění, adresu bydliště i bankovní konto). Prodal je ruské mafii. Na týhle zatracený planetě už je tolik lidí, že nejsme nic víc než tohle - řádky kódu na pevném disku. Smažte ty řádky a přestanete existovat, něco k nim přidejte a je z vás někdo důležitej.”

Když vás někdo bude chtít zabít otráveným jablkem, prostě to udělá.

Skrze chválu se najdou i mikrovýtky, když spisovatel neví, zobecňuje a sem tam nastrčí klišé. Přesto umí gradaci na jedničku. Stane-li se vám jako mně, že se v jedné chvíli začnete nudit zbytečně zdlouhavým popisem, zjistíte pak na straně 100, že jste ho podcenili. Má to spád, dynamiku a humor, včetně mnohých momentů překvapení. 

Zkrátka se povedl kus, který si s chutí přečte i čtenář jinak velmi vybíravý - kvalita pro pestré publikum zvyklé na zážitkový multitasking. V ČR knihu seženete na internetu nebo v mnoha kamenných knihkupectvích, kterým poskytuje publikace Nakladatelství Knižního klubu. Škoda jen, že obálka vypadá spíš jako upoutávka na kriminálku béčkového typu.

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!