Naprosto vyčerpávajícím způsobem, podloženo zdroji na konci knihy, se oba autoři pokusili podívat se na bílý cukr naprosto realistickýma očima. Dva úhly pohledu mne vyděsily: jeden je obrovský zájem států a za sebe si myslím, že i farmaceutických koncernů, udržet bílý cukr co nejvíce v chodu mezi obyvatelstvem, cpát ho do pečiva, housek, salámů i sýrů, na podvědomé úrovni podle pěstovat v lidech závislost na cukru. Jsou v tom daně, jsou v tom peníze ze léčení nemocí, jež by bez přítomnosti rafinovaného cukru, nevznikly… A druhý úhel byl, ovšem na vlastní kůži ho znám, naprosto děsivá snadnost a tolerance k závislosti na cukru. Po čem běžně saháme před menstruací, po čem sahají malé děti až příliš často, co jim babičky kupují, protože „je na tom napsáno, že je to pro děti?“ Ostatně složení některých našich dobrot na trhu si vzali oba autoři na paškál a není to hezký pohled. Přece jen, nám do řeči srozumitelné, přeložili to, co se na obalu krčí někde v koutku. Obsah cukru je bombastický! Bohužel. 

Kniha je plná výzkumů, důkazů a příkladů z praxe nekonvenčního lékaře MUDr. Josefa Jonáše, který se na lidské zdraví již několik let úspěšně dívá celostním způsobem. Jeho pacienti popisují své chronické a neléčitelné zdravotní potíže, které může mít každý z nás (nejvíce mne překvapily bolesti kloubů, páteře, metabolické poruchy, srdeční problémy, úzkosti, deprese a mykotické infekce) jako přímý důsledek zvýšené konzumace cukru. Co takové přeslazování udělá s dětmi, raději nevědět - anebo ano, i tím se tady autoři zabývají stejně jako alternativními sladidly. A také umělými sladidly, což je poněkud podobné zlo jako sám bílý cukr, stejně tak výborný kšeft.

Kniha otevírá oči a je velmi nepříjemná pro toho, kdo nechce vidět pravdu kolem sebe.

Kdo o bílém jedu ještě neslyšel, bude v absolutním šoku.

Kdo ano, jen si doplní informace, která ještě náhodou nevěděl. Garantuji vám, že je jich dost a že jsou mírně řečeno depresivní.

Druhá část knihy je o boji s cukernou závislostí, která vzniká stejně rychle jako závislost na alkoholu či nikotinu. I její léčba je potom záležitostí na týdny, měsíce a roky. Ale stojí za to a kromě nalezení smyslu života a jiné pohlížení sám na sebe, tu jde také o změnu stravovacích návyků. Dobrých tipů, jak tímto nelehkým obdobím abstinence projít, tu je přehršel. Tuto část knihy mám nejraději, protože je příjemně laskavá, neodsuzující a podporující.

7.10.2013 | Renata Petříčková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout