Filmové tipy v rámci festivalu Jeden svět. Dokumenty, hrané filmy i virtuální realita

Filmové tipy v rámci festivalu Jeden svět. Dokumenty, hrané filmy i virtuální realita 

Jeden svět ve svém programu každoročně upozorňuje na desítky příběhů o lidských právech a jejich porušování i statečných činech lidí kolem nás. Ať už jde o změny klimatu, svobodu slova, nezávislou justici, identity, nebo vztahy, informovat o tématech promítaných filmů je v současnosti důležitější než kdy dříve. Festival letos představí 96 celovečerních filmů a 10 snímků ve virtuální realitě. Nabídne také debatní program s hosty z celého světa nebo krátké filmy pro děti.

Dvacátý šestý ročník Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět se uskuteční od 20. března do 21. dubna ve 48 městech po celém Česku. V Praze festival proběhne od 20. do 28. března.

Zahajovací ceremoniál Jednoho světa proběhne 19. března v Pražské křižovatce. Jeho součástí bude předání lidskoprávního ocenění Homo Homini. Letošním laureátem je redakce Abzas Media, patřící mezi nejvýznamnější nezávislá ázerbájdžánská online média, referující o stavu politiky, lidských práv i korupci v tamních státních institucích. Ocenění na slavnostním zahájení za novináře a novinářky, včetně spoluzakladatele redakce Ulviho Hasanliho nebo šéfredaktorky Sevinj Vagifgizi, které režim uvěznil, převezme nová šéfredaktorka Leyla Mustafayeva, působící v exilu.

Pojďme si přiblížit výběr patnácti silných emancipovaných snímků, které nás na festivalu budou čekat.

Pozemské verše

Festival v Pražské křižovatce zahájí snímek Pozemské verše režisérské dvojice Ali Asgari a Alireza Khatami. Zahajovací projekce pro veřejnost proběhne ve středu 20. března v pražském kině Lucerna. Devět setkání s autoritami, devět výmluvných příběhů z Íránu. Bloudění labyrintem absurdních příkazů a zákazů vytváří satirický portrét každodenního útlaku. Snímek nazvaný podle básně íránské umělkyně Forúgh Farrochzád ukazuje, jak politika prosakuje do každodenní reality dnešního Íránu a postupně z lidí vysává odhodlání k odporu.

20 dní v Mariupolu

Dokument oceněný Oscarem ukáže nejen zákulisí válečné žurnalistiky, ale i osudy obyčejných lidí ve válce. Režisér Mstyslav Černov spolu s novinářským týmem zpravodajské agentury Associated Press (AP) obdržel za reportáže z obléhaného města Pulitzerovu cenu.

Jako jediný tým přináší přímé svědectví o válečných zločinech během obléhání a obsazení města ruskou armádou. Dvacet dní se snaží z uzavřeného Mariupolu posílat materiály, které zachycují umírající děti, masové hroby nebo bombardování porodnice. Mnohé z nich média odmítla zveřejnit. Jsou to záběry, na které se nikdo nechce dívat, ale všichni by je měli vidět. Film ukazuje nejen situaci obyčejných lidí ve válce, ale také to, jak obtížné je válečnou realitu dokumentovat.

Já Kapitán

Výpravné drama sleduje strastiplnou odyseu dvou mladých Senegalců, kteří vyrážejí za lepší budoucností do Evropy. Režisér Matteo Garrone za film obdržel Stříbrného lva na Benátském filmovém festivalu.

Seydu a Musa jsou bratranci žijící v Dakaru. Věří, že v Itálii je čeká snazší práce a větší svoboda. Poté, co se jim podaří získat potřebné peníze, se vydávají na cestu přes poušť a moře. Na ní musí čelit spalujícímu slunci, fyzické a psychické únavě i projevům lidské krutosti. Pro překupníky jsou přitom jen objekty bez práv a důstojnosti. Stejně jako tisíce dalších imigrantů a imigrantek, jejichž příběhy se režisér inspiroval.

Queendom

Geňa je ruská queer umělkyně, která se vyjadřuje skrze extravagantní kostýmy. Její veřejné performance jí přinášejí nejen nové sledující, ale i agresivní útoky od kolemjdoucích.

Magadan je místem bývalého sovětského gulagu a zapomenutým přístavem na ruském Dálném východě se subarktickým klimatem. V pusté zamrzlé krajině stojí vysoká hubená postava v bílém kostýmu a botách na vysokých podpatcích. Ačkoliv Geňa ve svých převlecích splývá s krajinou, pro místní je trnem v oku. Při svých procházkách městem čelí nejen verbálním, ale i fyzickým útokům, kterým trpělivě a s grácií vzdoruje. Když rádio oznámí začátek ruské invaze na Ukrajinu, vydá se Geňa protestovat do ulic Moskvy. Dál šíří své poselství formou performativního umění a stává se hlasem v Rusku utlačované LGBTQ+ komunity.

Hranice Evropy

Před sedmi lety Saša Uhlová popsala nevyhovující pracovní podmínky v Česku. V pokračování projektu podává zprávu o novodobých formách vykořisťování v západní Evropě.

Když si Saša Uhlová v roce 2017 zkoušela špatně ohodnocené práce v Česku, zjistila, že nejhorší podmínky platí pro ekonomické migranty a migrantky ze zahraničí. Ve volném pokračování projektu Hranice práce se sama ocitá v jejich pozici. Pracuje na německé farmě a v irském hotelu, ve Francii pečuje o seniory. Vede si deník a vše zaznamenává skrytou kamerou. Pro zaměstnavatele je levnou a nahraditelnou pracovní silou. Přepracované novinářce ale síly rychle docházejí. Stejně jako ostatní pracující by byla raději doma s rodinou. Někteří z nich už ale na změnu rezignovali, protože mají pocit, že sami nic nezmohou. Dokumentární reportáž podává osobní svědectví o ekonomické nerovnosti a vysoké ceně za západní blahobyt.

Tady Havel, slyšíte mě?

Dosud nepublikované záběry z posledních tří let života Václava Havla v osobním portrétu stárnoucího exprezidenta, který vždy nadřazoval zájmy obecné nad ty vlastní.

Dokument je mnohovrstevnatým příběhem o odcházení velkého muže, jenž neztrácí nadhled ani smysl pro humor. Na sklonku života se Havel zamýšlí nad svým vlastním odkazem, ale i nad obecnými hodnotami lidství a demokracie ve dvacátém prvním století. Jak nakonec sám přiznává, exprezidentství je jedno z nejnáročnějších povolání, které za svůj život vykonával.

Hranice

Bašír se rozhodl se svou rodinou utéct ze Sýrie do Evropy poté, co ho mučil tzv. Islámský stát. Spolu s mladým pohraničníkem Janem, aktivistkou Julií nebo afghánskou učitelkou Leilou se na hranici Polska ocitají uprostřed jedné z největších humanitárních krizí naší doby.

Nový film Agnieszky Holland inspirovaný skutečnými událostmi ukazuje, že dělení lidí na „nás“ a „ty druhé“ či na lidi „nižší“ a „vyšší kategorie“ je skutečností i v dnešní Evropě. Bašírova rodina se dostává do smyčky nekonečného pendlování mezi pohraniční stráží na polské a běloruské straně hranice. Jedinými lidmi, od kterých se jim dostává pomoci a obyčejné laskavosti, je místní aktivistická skupina. Snímek přináší syrové svědectví o tom, že nelidskost a krutost člověka nejsou věcí minulosti a jsou přítomné i v naší době.

Hrubé národní štěstí

Jak šťastná jste byla včera? Vlastníte ledničku? Kolik máte koz? Formulář pro výpočet štěstí zahrnuje celkem 148 podobných otázek. Starý mládenec Amber je jedním z několika desítek úředníků, kteří je pokládají obyvatelstvu Bhútánu. Spolu se svým kolegou navštěvuje malebné horské vísky a baví se s místními o jejich spokojenosti. 

Vláda doufá, že výzkum potvrdí pozici Bhútánu coby jedné z nejšťastnějších zemí světa. Pohledy do soukromí jednotlivých respodentů a respondentek i samotného Ambera, který touží po rodině a pečuje o nemocnou matku, ale ukazují, že život v himálajském království není pro všechny pohádkou.

Sorry / Not Sorry

V roce 2017 se na titulní stránce deníku New York Times objevil článek, který vinil vlivného komika Louise C.K. ze série sexuálních napadení. Místo aby byly podniknuty potřebné právní kroky, ze svědectví žen se stal materiál pro další stand-up komiky a Louis C.K. se beztrestně vrátil na scénu.

Celosvětové hnutí #MeToo se stalo platformou pro otevírání tématu sexuálního obtěžování a násilí. Proti Louisovi C.K. svědčilo několik jeho kolegyň komiček a chvíli se zdálo, že Louisova kariéra půjde pod tíhou důkazů ke dnu. Opak byl však pravdou. Ve světě showbyznysu totiž nerozhoduje spravedlnost, ale publikum. A tak se C.K. zcela nečekaně po devíti měsících od svého obvinění vrací zpátky na pódia a se svou novou show vyhrává Grammy za nejlepší komediální výstup. Jako odpověď na tenhle špatný vtip se formuje hnutí komiček, které se rozhodly odejít z filmového průmyslu, protože nechtějí sdílet prostor s někým, kdo nerespektuje jejich práva ani je samotné.

Venezuela: Země ztracených dětí

Venezuela již během vlády Huga Cháveze procházela politickou a socioekonomickou krizí. Situace se ještě zhoršila po nástupu Nicoláse Madura. Došlo k masivnímu nárůstu kriminality, chudoby a úmrtnosti. Zdravotní i vzdělávací systém kolabují. Přes sedm milionů lidí raději zvolilo emigraci. Film v průběhu několika měsíců sleduje dvě odhodlané samoživitelky, které nepřestávají hledat způsoby, jak v rozvráceném státě přežít. 

Carolina musela svou vlastní dceru poslat do dětského domova, aby ji ochránila před všudypřítomným násilím. Kiara se v minulosti živila prostitucí i prodejem drog. Teď se znepokojením sleduje počínání nejstaršího syna, který se přidal k místnímu gangu.

Základna Hollywoodgate

Kamera rok sleduje muže z vedení Tálibánu poté, co v Afghánistánu došlo k převratu. Snaží se nastolit vojenský režim – mimo jiné i pomocí vojenské techniky, kterou tu po sobě zanechalo americké vojsko.

Kamera beze slova pozoruje muže s plnovousy, jak se protahují na běžeckém páse nebo otevírají lednici plnou alkoholu. Úsměvné scénky se ovšem odehrávají v děsivé situaci – tálibánci postupně zprovozňují stíhačky a vrtulníky Black Hawk.

Virtuální ostrov

Ve snaze poznat za virtuálními avatary hráčskou komunitu dobrovolně uzavřenou ve fiktivním postapokalyptickém prostředí dokumentaristé demaskují fantazie, strachy a sny současné společnosti. Film během procházky virtuálním světem zkoumá realitu lidí skrytých za digitálními maskami.

Život není soutěž, ale vyhrávám

Genderové normy se propisují i do vrcholového sportu. Jaká těla byla historicky vyloučena z olympijských her a jiných sportovních událostí a jaká těla jsou vytlačována na okraj dnes? Snímek otevírá tyto otázky pomocí neotřelých uměleckých prostředků. Vyprávěním provádí skupina sportovkyň a sportovců, která cestuje v čase, vstupuje do archivních záběrů a setkává se s významnými nenormativními běžkyněmi a atletkami z minulého století, na které historie pozapomněla. Postupně se rýsují paralely mezi jejich situací a současnou diskriminací transgender sportovkyň či nejednoduchým postavením queer žen ve sportu obecně.

Neznámou krajinou

Norsko-britská rodina se rozhodla žít v přírodě, daleko od uspěchaných měst. Zvolený životní styl však vedle nezávislosti přináší i řadu výzev. Po tragické ztrátě bude ještě náročnější se s nimi vypořádat. Film o zásadních životních rozhodnutích a naší zodpovědnosti vůči planetě akcentuje zejména perspektivu dětí. Právě jejich přítomnost a osobnosti Nikovi pomáhají jít dál.

La Singla

Zapomenutý příběh Antonie Singly, neobyčejné tanečnice flamenca, po padesáti letech rozkrývá mladá žena fascinovaná jejím uměním. Neslyšící dívka z romského slumu na pobřeží Barcelony se stala jednou z nejvýraznějších tanečnic flamenca své doby a múzou umělců. Vypravěčka filmu Elena objevuje záznamy Antoniina tance z 60. let a od prvních momentů je ohromena jejím talentem, uhrančivým pohledem i tím, jak vnímá vibrace a sama udává rytmus hudebníkům.

Kompletní program naleznete na stránkách Jeden svět.

 Foto: Jeden svět

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!