Jan Švankmajer se přísně vyhýbá označování vlastní osoby za umělce a své tvorby za umění. Souvisí to s jeho přijetím surrealismu, neboť surrealismus není umění, ale způsob myšlení, životní postoj, novodobá alchymie. Navzdory tomu je Švankmajer vnímán jako významný tvůrce na poli kinematografie, výtvarného umění, literatury a divadla. „Své dílo vnímá jako nerozborné a neupřednostňuje žádný z výrazových prostředků, ačkoli je nejširším publikem vnímán především jako filmový režisér,“ říká autor doprovodného programu Petr Adámek.

Autorovu tvorbu lze dělit do tematických skupin, které jsou podmíněny jeho inspiračními či přímo obsesivními zdroji. Patří sem rudolfinský manýrismus (kunstkamery, kabinety kuriosit a dílo Giuseppe Arcimbolda), loutkové divadlo a „barokní“ tradice starých českých loutkářů, art-brut, erotismus (v této souvislosti jsou pro Švankmajera důležitými osobnostmi Markýz de Sade, též Sacher-Masocha), umění přírodních národů (fetiše), Max Ernst (kolážové romány) a tvorba některých významných postav světové literatury (E. A. Poe, Lewis Carroll).

Sekundární část Švankmajerovy tvorby představuje jeho scénografie pro divadlo a triková práce pro československý film. Naopak, za zcela regulérní součást tvorby je nutno vnímat jeho knižní ilustrace, neboť se týkají literatury úzce spřízněné s jeho vnímáním světa a jeho obsesemi. V posledních letech vznikají autorské knihy, které Švankmajer nazývá „romány“, žánrově jde však o těžko postižitelný formát, obsahující prvky beletrie kombinované s esejistikou, vzpomínkovými a deníkovými texty či úryvky ze scénářů. 

Eva Švankmajerová byla česká malířka, scénografka, básnířka, prozaička a výrazná představitelka surrealismu. Rozhodující se pro ni stalo setkání s Janem Švankmajerem v roce 1960, v listopadu téhož roku se vzali. Ačkoli tvorba Evy Švankmajerové vznikala „po vlastní ose“, mnohokrát se práce manželů Švankmajerových protnula (kromě filmů jde o keramiku prezentovanou pod společným pseudonymem Kostelec – narážka na Evino rodiště, keramické centrum Kostelec nad Černými lesy). Švankmajer vždy její obrazy a plastiky činil součástí svých výstav. „Mám slabost pro Tvoje obrazy, pro ten malovaný deník našeho života, který je otevřený jako sezam a zároveň rafinovaný jako čínská kuchyně,“ napsal ve svém vyznání Jan Švankmajer své manželce.