Jaroslav Kučera, známý český dokumentarista a fotograf, se v posledních letech oprostil od zobrazování lidí na okraji společnosti a zaměřil se na zdánlivě banální každodennosti, ve kterých spatřuje čirý poetismus. Nová výstava snímků, které autor rozdělil do jednotlivých dvojic, probíhá v pražské Leica Gallery od 3. února do 2. dubna.

Další fotky (2ks)

Tichými dialogy jsou míněny rozhovory mezi fotografem Kučerou (*1946) a obyčejnými věcmi okolo něj. Na téměř žádné fotografii tedy nenajdete osoby, které byly až doposud hlavním autorovým objektem.

„Když jsem fotil lidi, tak jsem s nimi neustále mluvil. Tady jsem sám, ponořen do svých snů. Nejdřív jsem nevěděl, jestli budu dál fotografovat (autor v posledních letech vydával především publikace, a to v nakladatelství Jakura – pozn. red.) Najednou jsem se zcela náhodou dostal k této koncepci, a když jsem fotografií vytvořil víc, všiml jsem si mezi nimi určitých podobností, a tak jsem je začal stavět do dvojic,“ popisuje svou aktuální tvorbu Kučera.

Většinu snímků pořídil v Praze, to však z hlediska jejich námětů není podstatné. Valná většina z nich je univerzální – poklop kanálu v městské dlažbě, odraz domovního bloku na kapotě auta, vlakové vagóny v zatáčce, kandelábr s hodinami na pustém obzoru…

„Svým nejnovějším projektem Jaroslav Kučera mírně řečeno překvapuje. Přesněji – šokuje. Jako nejvýraznější osobnost současné české fotografie života se zájmem až vášnivým o sociální otázky nepřichází s dalším vzrušujícím tématem zaměřeným na svoje pověstné „lidi na okraji“, tedy na bytosti vybočující svými osudy z běžného průměru, ale na předmětný svět, životní prostředí prosté lidí. A jsou to ty nejobyčejnější z obyčejných objektů, které ho zajímají. Ty nejbanálnější z banalit všedního dne,“ uvedla kurátorka Daniela Mrázková.

Autor na sebe v poslední době upozornil výstavou Sudety v pražské galerii Czech Photo Centre či v roce 2013 sbírkou fotografií Jak jsem potkal lidi vystavenou ve Starém paláci Pražského hradu. Od sedmdesátých let minulého století se živí jako fotograf na volné noze, za socialismu fotil především pro časopisy a státní podniky. Na kontě má již přes 60 autorských výstav v České republice, ale i v zahraničí – např. v Německu, USA, či ve Francii. Dosud vydal čtrnáct autorských fotografických publikací.