Zpověď líčí sugestivní příběh o síle osobnosti a schopnosti překonávat útrapy i těžkosti, které život přináší. Doslova vybízí k tomu, jak je důležité nevzdat se naděje na šťastný a smysluplný život. Vypovídá o umění tančit chvíli v dešti, abychom pak na konci mohli spatřit duhu. Naděje, víra a nelezení sebe sama jsou ústředními motivy této sympatické  autorčiny knižní prvotiny. Je svědectvím pravdy o tom, že kde je vůle, je i cesta a člověk má vždycky možnost volby.

Kniha se jeví jako hluboká psychologická sonda do duše, na první pohled křehké ženy, která si v jisté fázi svého života prošla doslova peklem. Vyznívá jako upřímná, intimní, retrospektivní výpověď, popisující dětství i dospívání Veroniky, současně již z pohledu a s nadhledem dospělé ženy. Čtenáře zavede do prostředí dětského domova, vylíčí vzpomínky na rodinu, ty vlastní i zprostředkované a v neposlední míře osvětlí i první samostatné krůčky do reality všedních dnů světa dospělých. Nabídne také psychologický vhled do interakce vztahů mezi příbuznými, kamarády, vychovatelkami a přáteli. Věnuje se také době studií, prvních lásek, hledání a nacházení sebe sama, občas ve změti otazníků a pochybností, vzestupů i pádů. Nahlédne také pod pokličku módního průmyslu a světa reflektorů. Nakonec vygraduje v doslova symbolické „Popelčino finále“ ze stejnojmenné pohádky, s grácií a elegancí.

Styl je velice autentický, přirozený, čtivý, nehraje si na prázdné květnaté fráze. Mezi řádky lze intenzivně vycítit hlavně odvážné a laskavé srdce, upřímnost a pravdivost. Sympatické je, že autorka i přes svůj mladý věk a chvílemi doslova drsné okamžiky v životě, kterými si prošla, je schopna nabídnout značnou osobní vyzrálost, optimismus a pozitivní pohled. Ten zejména v závěrečných kapitolách knihy doslova sálá, září navenek jako diamant. Jako povzbuzení pro všechny, kdo chtějí žít radostný a naplněný život a možná jim dnes zrovna není nejlépe…

"Jsem přesvědčená, že jsem byla v dětském domově a prožila všechny ty okamžiky právě proto, abych dnes mohla pochopit ostatní opuštěné děti a abych jim mohla nabídnout pomoc, jsem jedna z nich, a i když existují nepochybně děti, které mají silnější příběhy nebo smutnější, tak věřím, že má kniha zvedne ze židle třeba i jen jedno dítě a řekne si: Nezáleží na tom, kdo je má matka či otec, záleží na tom, KDO JSEM JÁ!"
                                                    Veronika Kašáková

22.3.2015 | Suzanne Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout