Husté dusno rozhánějí v přeplněné čekárně slabé větráky. Na Carlu čekají další až příliš mladé matky, které potřebují vyšetřit. Velká část z nich je nezletilá, což není v Nikaragui nic neobvyklého, naopak. Třináctiletá Sugein se právě připravuje na porod. Kvůli svému věku má vážné komplikace způsobené nízkým tlakem. Carla se jí i jejího dvacetičtyřletého přítele a otce dítěte snaží uklidnit klidným hlasem, že bude vše v pořádku. To je také to jediné, co Carla může dělat. ,,Měsíčně ošetřím okolí 7 těhotných dívek, kterým ještě nebylo 14 let.“   

Zákon, který předem odsuzuje mladé dívky k smrti, vstoupil v platnost v roce 2006 po znovuzvolení nikaragujského osvoboditele ze sedmdesátých let Daniela Ortegy. Jako u mnoha jiných nesmyslných zákonů je bohužel i tento jen výsledkem politické honby za hlasy. Na současných plakátech Daniela Ortegy se k socialista y solidarita přidalo ještě cristiana, tedy křesťanský a to hned na první místo. Těsně před volbami Ortega otevřeně konvertoval ke křesťanství. Zajistilo mu to také znovuzvolení v roce 2011. Předtím byl potrat naprosto běžnou praxí v nemocnicích přes 130 let. Nyní je to trestný čin a doktoři za něj mohou nejen ztratit kariéru, ale i svou svobodu a skončit ve vězení. ,,Zákon vytvořili lidé, co znají medicínu, ale nejsou to lékaři,“ konstatuje Carla.

Carla se s touto realitou snaží vyrovnat, ale jak čas běží a před očima jí umírá stále více pacientek na vykrvácení či infekci, v jejím vnitřním boji začíná vítězit lidskost nad strachem o vlastní kariéru.

K tomu přispěl i případ dívky, které zjistili rakovinu a hned na to i těhotenství. V normální praxi by šla Amelia, jak jí znala celá země, na potrat a dostala léky a chemoterapii. Pravým jménem Delma ležela bez léčby v nemocnici tři měsíce a čekala na smrt. Když ji tak viděla její sestra, celý případ medializovala. Delma neboli Amelia se stala symbolem boje proti absurdní legislativě. Léky dostala po třech měsících. V osmém samovolně potratila a o pár týdnů na to zemřela. Její smrt jako smrt stovek dalších dívek byla naprosto zbytečná.

Carla nás ve filmu pouští i do svého soukromého života, kde si potřebuje vydechnout od neustálého stresu a tíhy svědomí. ,,Jednou jsme měli případ podobný jako ostatní. Dívka dostala infekci a její tělo upadlo do sepse. Potrat jsme jí provést nemohli. Její matka se mě zeptala, proč její dceři nepomůžeme. Nemohla jsem nic dělat, řekla jsem jí ať se obrátí na vládu. Dívka ještě tu noc zemřela,“ popisuje Carla jeden z případů, které jí v noci nedají spát.

,,Vlastně tím zákonem nám ženám říkají, že náš život má jen malou cenu.“ Přestože Ortega dal přednost plnění slibů ne svému lidu, ale Bohu, pro Carlu jsou hlavní ženy, za které se cítí být zodpovědná. Na konci filmu se při dalším rizikovém případu, kdy dívka nekontrolovatelně ztrácí krev, Carla odhodlá vzepřít nesmyslnému zákonu a dívce provede potrat. To, co napíše do lékařské zprávy, je už jen formalita. Pro změnu je na tváři matky zachráněné dívky i Carly vidět úsměv.

Carla zachránila jeden život. Bude v tom pravděpodobně nadále pokračovat a riskovat svou vlastní profesi. Ale tento zdánlivě šťastný konec nemění nic na tom, že zákon platí dál. A zdaleka ne všichni doktoři upřednostní lidskost nad osobním zájmem jako statečná Carla, která se na konci svého života chce ohlédnout zpět a nestydět se za své činy, jak sama říká.

Film je působivým a syrově realistickým vhledem do naprosto odlišné společnosti, kde se cena lidského života měři jiným metrem. Kromě dobré kamery a střihu film doprovází i trefně vybraná hudba v tónech místního folkloru.

Kdy a kde dávají film: Tichá inkvizice

11.3.2015 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout