Den třetí

Z cirkusového stanu Staropramen stage doznívají poslední rytmy slavné elektro dvojice Chase & Status. Na hlavním pódiu budou ještě ty nejvytrvalejší bavit angličtí Asian Dub Foundation. Pro mnoho fanoušků festivalové muziky ale Rockáč skončil kolem jedenácté hodiny večerní, kdy dohrála píseň Amerika. Největší český headliner, skupina Lucie, která se dle vlastních slov rozloučila s nadšeným davem minimálně na dva roky, přilákala na hradecké letiště ještě několik stovek příznivců navíc a symbolicky uzavřela celý hudební svátek.

#1  Legendou počínaje...

Ještě předtím, než festival dohrál své poslední tóny, nabídl ve svém třetím dnu spoustu dobré muziky. Společně s kolegyní jsme začali u české klasiky, tentokrát podpořené Rozhlasovým Big Bandem Gustava Broma. Blue Effect předvedl precizní rock s jazzovými a bluesovými prvky, kde prim hrála bezchybná sólová kytara Radima Hladíka. Staropramen stage se pomalu dostávala do varu posledního dne a "efekt" byl pořádně znát. Snad jen škoda těch zákeřných, nutných časových deadlinů. Publikum chtělo v modrých rytmech pokračovat, ale organizátoři byli neúprosní.

#2 Tonksová s harmonikou

Úvod do druhého vystoupení našeho výběru může být lehce zavádějící. Na hlavní stagi se představila kapela Molotov Jukebox, kterou vede herečka Natalia Tena. Ačkoliv je nejvíce známá ze stříbrného plátna jako čarodějka ze slavné potterovské série, cikánská hudba v tanečním rytmu k ní perfektně sedí a škatulku Tonksové zapomene divák za pár tahů harmonikou. Jako první vystupující na Rock for People stage rozhýbali MJ několik desítek fandů. Pohodová a sympatická show k pozdnímu odpoledni s notnou dávkou charismatu frontmanky Teny byla příjemným úkazem hudby, která se v Česku příliš nenosí, přestože by srdci Evropy slušela.

#3 Festivalové tam-tamy

Od hlavních festivalových chodů si mohli milovníci perkusí a bubnů odskočit do Muzikus Talent stage, kde všechny tři dny probíhal čtyřicetiminutový drum circle. Souznění rytmu s divokými nápěvy indiánských či jiných písní sezval dohromady návštěvníky všech věkových kategorií. Každý si mohl pod vedením zahrát dle libosti, ať už s tamburinou, nebo klasickými bubínky. Každodenní session absolvovalo zhruba čtyřicet zájemců - příjemný oddech od rockových kytar.

#4 Irsko-Liverpoolské déjà vu

Čtyři mladící s akcentem, účesem střiženým dle hrnce a obleky jako z Oxfordu. Svižné rock and rollové variace a sedm písmen v názvu kapely. Kdyby existoval stroj času, věřil bych v návrat liverpoolské legendy The Beatles. Místo nich ale na Rock for People stage stojí jedno z největších překvapení letošního festivalu - The Strypes. Irská čtveřice, které skládá komplimenty i Elton John, absolutně ovládla publikum, které se chystalo na vystoupení Lucie. Svěží, energická show, která skutečně působila jako závan sedmdesátých let, nabídla onen chybějící prvek letošního festivalového jubilea. O to víc šokující je průměrný věk protagonistů, kterým je pouhých sedmnáct let. Teenageři z Cavanu zahráli písně z jejich rok starého debutu, studiového alba Snapshot, a i díky skvělému kontaktu s publikem si jejich kousky budou pamatovat mnozí ještě dlouho po uzavření festivalových bran.

#5 ...Legendou konče

Za bicími sedí Adam Koller. Do táhlého akordu z kláves se ozývají opakující se čtyři údery, které předznamenávají ústřední píseň z filmu Vladimíra Michálka. Stejnojmenný hit Amerika zahajuje koncert skupiny Lucie, který je finišem jejich úspěšného turné v roce 2014. Před hlavním pódiem se tisknou stovky fanoušků a zpívají každé slovo. Narozdíl od halových show nepředvádí kapela obří rameno, na kterém David Koller vyjížděl nad diváky, jinak se ale nic nezměnilo. Skvěle připravený playlist, kde chybí snad jen balada Chci zas v tobě spát nebo skladba Ona ví, je servírován včetně pyrotechnických hraček, a sporadický kontakt s publikem jakoby už patřil pod značku Lucie. Kdo měl možnost vidět některé z vystoupení letošního turné, dostal podruhé dobrou, ale navlas stejnou show. P.B.CH. se vlní a koketuje s objektivy kamery, Kodym se miluje s elektrickou kytarou a Dvořák křepčí za klávesami - a David Koller je zkrátka David Koller. S perfektní hrou na bicí se střídá se svým synem Adamem a vokály jsou až na snesitelné výjimky přesně v tónu. Barevný mix s Kodymem funguje stále a zbytek dolaďuje nostalgie po prázdném místu, které skupina zanechala na hudební scéně.

Je čas loučení. Dvacátý Rock for People končí sice až před třetí v noci, kdy i ten poslední DJ složil své hudební zbraně, ale kemp už usíná. Ráno ještě jednou zažijeme stanovou saunu, protože organizátoři si nemohli celý prodloužený víkend přát lepší počasí. A potom už zbyde jen cesta zpátky do metropole. Návštěvníci Rockáče mizí v houfech z Festivalparku hradeckého letiště. Někteří se možná projdou v centru královského města a vstřebají všechny zážitky. My společně s Alžbětou nasedáme do staré Škodovky s pocitem prvňáčka po prvním dnu v lavici. Náš premiérový ročník byl skvělou hudební jízdou, kterou pojedem rádi i příští rok. Dokud nás kola dovezou a uši budou poslouchat.

Text: S přispěním Alžběty Čermákové

15.7.2014 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout