Jak vnímáme barvy? Co se při tom odehrává v naší hlavě? Nad tím se zamýšlel Patrik Hábl (*1975, Zlín) při tvorbě velkoformátového plátna Synchronizace barvy (2016), které dalo název i jeho zlínské výstavě. Samotné dílo vzniklo jako výsledek vizuálně zvukové performance autora a studentů pražského Gymnázia Na Zlatance. Co budeme cítit při přechodu z teplých do studených paprsků barvy? Kam nás zavede tato podivuhodná horizontální krajina?

V cyklu obrazů vystavěných pomocí originální Háblovy techniky vytrhávání se můžeme do krajiny barev ponořit hlouběji. Plátna nás navádí svou příznačnou osovou symetrií. Ocitáme se uprostřed přírody – Odraz krajiny (2014-2015). Zjevují se nám postavy či tváře odkudsi z neurčeného času – Bílá tvář I (2015-2016). Toho proměnlivého času, který je potřeba proto, aby se barvy navzájem spojily a mohly být od sebe později odtrženy. Zde ani malíř úplně netuší, co se stane za dobu, než složené nenapnuté plátno opět rozloží a vědomě tak do své tvorby zapojuje deterministicky náhodný výsledek fyzikálního procesu.

Patrik Hábl patří mezi výrazné osobnosti české současné výtvarné scény. Je držitelem Waldesovy ceny a Europol Art Award. Pedagogicky Hábl působí na UMPRUM v Praze. Je členem sdružení Umělecká beseda a Hollar. Háblův typický rukopis neštětcové malby vykrystalizoval z propojení malířských a grafických přístupů. Odráží se v něm jeho studia v ateliéru Pavla Nešlehy na UMPRUM a Vladimíra Kokolii na AVU, ale i obliba klasické čínské a japonské malby. Často také aktivně vstupuje do volného prostoru a architektury.