Balada o člověku, který se rozhodl překročit svůj vlastní stín. Z domova nás vyhání naše ideály – sny, pro jejichž splnění za sebou neváháme pálit mosty. Co jsou pro nás dnes větrné mlýny, které nám stojí v cestě? Zmoudření Dona Quijota napsal Viktor Dyk v roce 1913. 

Adaptace Zmoudření dona Quijota si ze známého příběhu bere osobní rovinu dospívajícího člověka, který odhodlaně bojuje za své ideály, a vypraví ji pomocí výrazně stylizovaných obrazu. Kombinuje tak činoherní principy s prvky pohybového divadla. Snovou realitu provádí minimalistické skladby Maxe Richtera, které vytvářejí zastavení v čase a hlavního hrdinu uvrhají do prchavého vakua, jenž ho chrání před tlakem společnosti.

S činoherním režisérem Janem Holcem na inscenaci spolupracoval choreograf a tanečník Martin Talaga, který se zaměřil na rytmizaci, která vychází z přirozených podnětů lidského těla a společně tak vytvořili pohybovou inscenaci, jenž čerpá z individuálních předpokladů hereckého souboru.