669 dětí dostal během prvních osmi měsíců roku 1939 Nicholas Winton a jeho spolupracovníci z pomnichovského Československa. V hotelu Šroubek na Václavském náměstí bydlel tenkrát necelý měsíc, než se opět vrátil do Velké Británie. I odtud však v organizaci transportů do Anglie pokračoval. Vše definitivně zastavilo až vypuknutí druhé světové války. Ačkoli to tenkrát nebylo tak zjevné, zachránil oněm 669 dětem prokazatelně život. Jejich rodiny zpravidla skončily v koncentračních táborech. Děti, díky němu přežily. V jiných rodinách, v jiných zemích. A na vše se na další desítky let zapomnělo.

Až v 80. letech se příběhu Nicholase Wintona začala věnovat média. Odhalovala postupně příběhy i některých z tzv. Wintonových dětí. Většina z nich se po válce natrvalo do své rodné země už nevrátila. Nebyl důvod, někdy ani možnost. Šest let je v životě dítěte dlouhá doba. Ve své rodné zemi byli cizinci.

Ester její rodiče také poslali do Anglie. Sami zde s mladší dcerou Hanou zůstali. Nikdy se už neviděli. Ester vyrostla u pěstounů a nyní už má dospělou dceru. A přece se jednoho dne v roce 1988 umanutě rozhodne se do Československa vypravit. Ke svému překvapení zde potkává osoby, které považovala za mrtvé. Nebo ji jenom klame paměť a vidí, co vidět chce? Na její cestě jí doprovází dcera, která až zde odkrývá příběh své matky. Nikdy o něm nechtěla mluvit. Až teď v jakémsi podivném hotelu, kde, zdá se, vůbec neplatí zákonitosti času ani prostoru.

Více informací o akci Kabaret Winton na www akce