Ludovico Einaudi, italský pianista a skladatel, autor melodických, zasněných až magických skladeb, vystoupí 1. dubna s doprovodnými hudebníky v pražském Kongresovém centru. Einaudi bývá zařazován po bok takových jmen jako Michael Nyman či Philip Glass do proudu minimalismu ve vážné hudbě. Za více než dvacet let vydal řadu alb, které se dostaly na vrcholy klasických žebříčků, vyprodává nejprestižnější koncertní sály po celém světě (například La Scala, Barbican nebo Royal Albert Hall) a je známý jako skladatel filmové hudby (například snímky Nedotknutelní nebo Doktor Živago), za kterou získal několik ocenění.

Ve své hudbě alchymicky spojuje prvky klasiky, ambientní elektroniky, jemného rocku i world music. Svým přístupem posunul hranice žánru a stal jedním z nejoblíbenějších skladatelů dneška. Některé jeho skladby zazněly i v reklamách (například Sony), dokumentech (například o fotbalistu Ryanu Giggsovi) nebo v seriálech jako například Top Gear. Vůbec poprvé se Ludovico Einaudi představil posluchačům v České republice na festivalu Struny podzimu.

Ludovico Einaudi se narodil v Turíně, vzdělání získal v oblasti klasické hudby jako skladatel a pianista na Verdiho konzervatoři v Miláně. Poté pokračoval ve studiích u jednoho z nejvýznamnějších avantgardních skladatelů 20. století Luciana Beria. Brzy se ale odklonil od klasické dráhy a začal hledat svoji vlastní hudební cestu. Jeho dvě první alba Stanze (1997) a Le Onde (1998) vzbudila u posluchačů obrovský zájem, druhé uvedené se stalo nejen nejprodávanějším v Itálii a Velké Británii, ale nastartovalo i jeho kariéru jako filmového skladatele. Kromě výše zmiňovaných snímků Einaudiho hudba zazněla ve více než dvaceti filmech, jako například Podivný zločin, Taková je Anglie a jeho televizním pokračováním, které mu přineslo nominaci na cenu BAFTA.

Po albu Le Onde následovala experimentální nahrávka Eden Roc (1999), kde se k pianistovi připojila řada doprovodných hudebníků, kteří zabrousili do oblasti rocku a world music. Na desce I Giorni (2001) se Einaudi vrátil k sólovému pianu. Alba, které shrnovalo jako „The Best Collection“ předcházející počiny, se prodalo přes 100.000 kusů. S přibývající slávou narůstala i koncertní činnost, po vydání desky Una Mattina v roce 2004 následovalo první vyprodané turné ve Velké Británii. V roce 2005 obdržel Einaudi vysoké italské vyznamenání - rytířský řád.

V roce 2007 následovalo album Divenire, které dosáhlo největšího komerčního úspěchu – vyšplhalo se na vrcholky klasických žebříčků po celé Evropě a v Itálii dokonce na vrchol popové hitparády. Prodalo se ho více než 300.000 kopií a získalo nominaci na BRIT Awards jako deska roku. Zahrál na něm za doprovodu Royal Liverpool Philharmonic Orchestra a využil i digitální efekty.

Po tomto úspěchu následovala turné po Indii, Japonsku a USA. Zároveň začal Einaudi spolupracovat s Robertem Lippockem s postrockové kapely To Rococo Rot. V roce 2009 se vrátil na desce Nightbook k sólovému hraní, zde více introspektivnímu a temnému. Na vrcholu tvůrčích sil ho zachytila živá nahrávka z Royal Albert Hall. V roce 2010 se na turné s projektem La Notte della Taranta Orchestra spojil s řadou dalších hudebníků – tureckým DJ Mercan Dedem, řeckou zpěvačkou Savinou Yannatou, malijským hráčem na koru Ballakem Sissoko, kytaristou Justinem Adamsem a gambijským griotským hudebníkem Juldeh Camara.

V říjnu 2012 nahrál v klášteře blízko Verony své zatím poslední album In a Time Lapse, které vyšlo v lednu 2013.