Texty, historie, ideologie či kultury, ale také naše zkušenosti, úzkosti a vize – to všechno je v první řadě záležitostí interpretace. Více než kdykoli předtím jsme konfrontováni nikoli s „věcmi o sobě“, nezprostředkovanými emocemi či zjevnými pravdami, nýbrž s hyperkomplexními problémy a kontexty od ekologické apokalypsy a kapitalismu po roztříštěnou společenskou identitu.

Pro nás – kteří žijeme s interpretací či vedle ní, coby umělci a umělkyně, teoretici a teoretičky, prakademici a prakademičky, a vůbec lidé, kteří se pohybují napříč původními sociálními rolemi – je interpretace ještě propletenější s předivem našich životů. Podněcuje tak nejen intelektuální, hermeneutické otázky, ale také politické a afektivní problémy týkající se našeho společenského statusu či politiky identity. V tomto duchu si pohráváme s pedagogickým i politickým významem slova třída.

Naše výstava proto představuje prohlášení, či chcete-li manifest této nestabilní společenské třídy všech interpretujících. Vytváří otevřený prostor pro zkoumání významu a jeho nejrůznějších politických či ideologických důsledků. Pozornost zaměřujeme na fenomény, jako je tarot, hazard, léčiva, architektura, nelidskost či vzájemná péče. To vše je podle nás součástí interpretace a našeho třídního boje.