21. srpen 1968. Málokdo si dokázal představit, že dvacet let po válce, v době míru a „normálního“ života, mohou bez varování, bez jakéhokoli právního potvrzení vojska cizích, byť spřátelených armád vstoupit na území suverénního státu. Průběh invaze známe z dobových fotografií a několika víceméně amatérských filmů.

Jako přímá reakce na okupaci vznikla řada výtvarných děl, ale v průběhu druhé poloviny roku 1968 i 1969 se objevila další, která na absurditu okupace a na šok a zklamání reagovala i v abstrahované či symbolistní podobě. Proto představíme různorodou skupinu prací, kterým je společný rok vzniku a jakýsi pocit zastaveného času, zmraženého okamžiku. Forma je vysoce aktuální, je v nich esence šedesátých let, ale obsah se z minuty na minutu proměnil. Ruce Evy Kmentové nebo Jozefa Jankoviče, Opuštěný piedestal nebo Tichá krajina Jiřího Koláře, portrét Franze Kafky Václava Hejny jsou vysoce osobní a intenzivní reflexí nepochopitelné a zdravým rozumem nepřijatelné události.

Výstavu uzavře několik děl, které vznikly na prahu začínající normalizace – v jedné skupině jsou přítomny smutek a deziluze, další jsou východiskem k umění 70. let – naznačující jak vlnu emigrace, tak koncepty a performace odehrávající se daleko od oficiálního života.

Zastoupení autoři: Jiří Kolář, Jitka a Květa Válovy, Rudolf Volráb, Václav Boštík, Věra Janoušková, Jiří Načeradský, Eduard Ovčáček, Jan Zrzavý, František Janoušek, Alena Koenigsmarková, Stanislav Bukovský, Stanislav Kolíbal, Eva Kmentová, Ivan Steiger, Vladimír Jiránek a další; dokumentární filmy a fotografie

Výstava bude doplněna celou řadou doprovodných programů – dobové filmy, hudba, setkání s pamětníky aj.