Kolekce staré grafiky Muzea umění Olomouc nebyla, na rozdíl od grafiky moderní a současné, nikdy budována systematicky. Sbírka nemá konkrétní zaměření či vymezení sběratelských témat, přesto jsou v ní zastoupena nejen jednotlivá pozoruhodná díla významných autorů i dílen, ale také tisky ilustrující široké spektrum námětů a forem grafického umění od pozdního středověku do konce 19. století.

O uměleckém významu grafiky dnes není pochyb, její postavení však nebylo vždy jednoznačné. Často byla chápána a vnímána především jako reprodukční médium, tedy zejména zdroj informací o historii, kultuře, umění. Od počátku však byly rozvíjeny obě dvě základní polohy grafického tisku. První, v podstatě původní, vychází z možnosti reprodukovatelnosti, tedy zmnožení obrazu a představuje grafiku zejména jako nástroj šíření idejí, obrazů či myšlenek. Stejně významná však byla vždy také její druhá poloha – tedy umělecká, exklusivní, výsostně autorská. Obě se přitom mohly vzájemně potkávat, prolínat či doplňovat.  

Provázanost technologie s uměleckým záměrem při vzniku grafického obrazu reflektuje název části výstavy věnované staré grafice. Na vybraných exponátech pestré muzejní kolekce vypráví příběh grafiky v průběhu jejího historického i technologického vývoje. Počínaje dřevořezovými ilustracemi konce 15. století, přes virtuózní mědirytiny renesančních a manýristických mistrů, širokou škálu možností a podob barokního leptu až k univerzálnosti litografie, která ovládla grafiku 19. století. Námětová šíře grafické produkce zahrnuje sakrální i profánní témata, mytologie, alegorie, architekturu, krajinu, portrét i žánrové či satirické tisky.