Jindřich Buxbaum je známý fotograf. Pochází ze Šternberku z tradiční moravské židovské rodiny. Vyučil se automechanikem a od roku 1994 provozoval autodílnu v Nové Hradečné. Je členem Židovské obce Olomouc a Rady federace židovských obcí v ČR. Fotografuje již 14 let a zaměřuje se především na život židovské komunity.

Jindřich Buxbaum je potomkem přeživšího šoa, muže, který byl v osmnácti letech deportován do terezínského ghetta a za pohnutých okolností přežil hrůzy dalších nacistických lágrů včetně Osvětimi. Vzkaz, že navzdory vyhlazení dvou třetin židovského národa „am Jisrael chaj“ – židovský národ žije – je podkresem všech Buxbaumových snímků; stojí za každým jím zachyceným úsměvem, modlitbou, očima těch, kteří přežili a nikdy nezapomenou. Jindřich Buxbaum fotografuje od svých čtrnácti let.

V sedmatřiceti letech zavítal poprvé do Izraele a poté se svým objektivem programově obrátil k světu židů. Představil ho již na desítkách výstav, samostatným tématem, zastoupeným i v tomto fotografickém výběru, jsou mu koncentrační a vyhlazovací tábory. Knižně se Jindřich Buxbaum představuje poprvé. Děje se tak v knize, která i díky poučeným, vnitřně souznějícím textům Daniela Soukupa zve přívětivě tam, kam by se snad mnozí ostýchali vstoupit. Židé v diaspoře Je to kupodivu, ale i na počátku 21. století s jeho otevřeností a informační prostupností zůstává judaismus obklopen jistou tajemností.

Fotografie člena Židovské obce v Olomouci Jindřicha Buxbauma (1953) propojené vysvětlujícími texty Dr. Daniela Soukupa (1981) z Univerzity Palackého tamtéž přitom nabízejí víc než pouhý dokument. Uspořádáním v šestnácti oddílech formálně sledují životní běh židů promítnutý též do prožívání vybraných svátků. Současně však působivě odkazují k nitru mužů a žen zachycených v čase, který je určován a utvářen jejich vírou.