Unikátní kolekce z Muzea krásných umění v Jekatěrinburgu byla ve své době budována za účelem mapovat avantgardní tendence v Rusku v letech 1910-1920. Výstava je proto i dnes v AJG představena především jako zajímavý kulturně-historický celek. V souboru 42 sbírkových předmětů, z nichž bude prezentováno 36 děl, je čitelné několik stylových východisek, které v letech 1910-1920 tamním uměním rezonovaly - fauvismus, kubismus, kubofuturismus, neoprimitivismus, rayonismus, suprematismus a konstruktivismus. Návštěvník výstavy tak může spatřit díla malířů dnes legendárních skupin Kárový spodek a Oslí ocas, které mají pro Rusko stejný význam jako pro Čechy Osma. V Károvém spodku (1910-1917) byli sdruženi především tvůrci rozvíjející fauvistické tendence a kubismus. Plejádě dominují Michail Fedorovič Larionov, Natálie Sergejevna Gončarova, Petr Petrovič Končalovskij, Aristarch Vasiljevič Lentulov, Ilja Ivanovič Maškov, Alexandr Vasiljevič Kuprin, Alexandr Alexandrovič Osmerkin, Robert Rafailovič Falk, Vasilij Vasiljevič Kandinskij nebo Kazimir Severinovič Malevič. Souběžně s aktivitami Kárového spodku nicméně dochází k vymezování proti vlivu západního umění. Výsledkem je secese některých členů a založení skupiny Oslí ocas (1911), jejíž autoři směřují k neoprimitivismu a specifické verzi ruského futurismu - rayonismu (především Michail Larionov, Natálie Gončarova a Kazimir Malevič). Poté co vyvrcholily spory na ruské kulturní scéně a Michail Larionov a Natálie Gončarova přesídlili v roce 1914 do Paříže, stal se vůdčí osobností Kazimir Malevič, který nejdříve invenčně transformoval podněty kubismu a futurismu, aby následně společně s Ivanem Vasiljevičem Kljunem přišel s myšlenkami suprematismu, které formuloval formou manifestu v roce 1915. Malevič svým příkladem dokázal ovlivnit velké množství umělců, mezi nimiž patří k nejzajímavějším Olga Vladimirovna Rozanova, Lyubov Sergejevna Popova, Naděžda Andrejevna Udalcova, Sergej Jakovlevič Senkin nebo Alexandr Michajlovič Rodčenko.

Všichni výše jmenovaní autoři jsou zastoupeni na výstavě v těch nejlepších ukázkách. Mezi naprosté unikáty světového umění patří Suprematismus od Kazimira Maleviče z roku 1915, Kompozice Alexandra Rodčenka (1919) nebo rozměrná Improvizace 217 Vasilije Kandinského. Vývojové tendence ruské avantgardy jsou také zřejmé i v několika dílech jednoho umělce. Průkopník ruské moderny Michail Larionov je tak zastoupen jak fauvisticko-expresivní Ulicí v Provence tak neoprimitivistickou kompozicí Židovská Venuše. Na vzájemné ovlivňování pak ukazuje třeba Olga Rozanova, která je na výstavě zastoupena třemi díly z různých období. Portrétem sestry, která je takřka pandánem k Larionově aktu, tak suprematistickými pracemi nakročenými již ke konstruktivismu. Příprava projektu trvala dva roky, přičemž je vhodné zdůraznit, že takto ucelená ruská kolekce v Hluboké nad Vltavou je významem srovnatelná se zápůjčkou z Musée du Louvre nebo Centre Pompidou.

Výstava je zároveň malými dějinami ruské avantgardy, které ještě nikdy nebyly po roce 1989 v České republice v takové kvalitě představeny.